Letošní Roš hašana byl intenzivní, vyčerpávající a nabíjející zároveň. Od 1.září máme na půl úvazku novou rabínku, takže veškerá tíha šacharitu a čtení z Tóry neležela jen na mě, naštěstí! Protože jinak nevím, jak bych to všechno zvládla. Neměla jsem moc energii se připravovat a vlastně jsem letos fungovala hlavně z toho, co jsem se naučila v minulých letech. Protože měsíc Elul nepřinesl letos mnoho dobrého. Po měsících velkých zdravotních problémů a všech možných vyšetření nakonec babičce (z máminy strany) našli rakovinu plic, neoperovatelnou a s ne příliš dobrými vyhlídkami. Dědovi (z otčímovy strany) se po letech vrátila rakovina, taktéž bez možnosti operace. A po návratu z Čech jsme zjistili, že moje těhotenství, o kterém jsme v ČR rodině a pár dalším lidem řekli, je zamlklé...
Unetane tokef dostalo tento rok úplně jiný rozměr. Já nevěřím, že by si na Roš hašana Nejvyšší sednul a sepsal si seznam těch, kdo daný rok mají zemřít a u někoho si udělal otazník s tím, že se do Jom kipuru ještě rozhodne. Unetane tokef je pro mne pijut o křehkosti života a o tom, že máme nějaký vyměřený čas. Možná, že cedaka, tefila a tešuva mohou náš čas prodloužit, možná ne, ale určitě ho mohou zkvalitnit a tak "odvrátit" tvrdost rozsudku. Ale je snadné filozofovat o textu, když se vás osobně nedotýká. Jenže teď ten rozsudek možná visí nad dvěma blízkými lidmi. A jeden život vyhasl dřív, než se vlastně mohl doopravdy rozvinout. Hodně jsem se bála, jak tuhle modlitbu zvládnu (naštěstí ji vede náš chazan, kromě části Ki kešimcha). Ale kupodivu přislo smíření. Pořád to bolí a ještě to určitě bolet bude, až se stav obou prarodičů zhorší. Ale alespoň v tuhle chvíli přišlo smíření.
A teď bych tenhle příspěvek mohla ukončit se zdáním, že všechno je zase v pohodě. Ale ta energie z Roš hašana mi vydržela jeden den. Během měsíce Elulu a deseti dnů pokání mluvíme hodně o "chešbon nefeš", účetnictví duše, kdy zpytujeme svoje skutky. Ale můj letošní měsíc Elul mě přiměl se zamyslet nad jiným aspektem účetnictví-že máme stranu příjmů a stranu výdajů. A že když dlouhodobě nebudeme mít příjmy, nemůžeme mít ani výdaje. Nemůžeme dávat druhým a být tím, kým chceme, když nemáme z čeho brát. Je to zcela banální myšlenka, kterou se dočtete v každém článku o výchově dětí a o zdravém životním stylu. Ale pro spoustu lidí, včetně mně, je to nesmírně těžké skutečně realizovat. Skutečně myslet na svůj vlastní odpočinek a neodsouvat ho jako něco,co si můžu dopřát až splním všechno ostatní. Události měsíce Elulu a hlavně tedy těhotenství a následný potrat mrtvého plodu vyčerpaly tu malou rezervu energie, kterou jsem tak tak dokázala udržovat, abych měla alespoň trochu trpělivost a měla z čeho dávat. A skutečně nejsem vůbec milá osoba, když moje rezervy dojdou.
Závěr mého letošního chešbon nefeš je tedy jednoznačný-můj čas na dobíjení energie je stejně důležitý jako všechno ostatní. Naplánovat pravidelný čas, o kterém se nevyjednává, kdy budu sama, bez Šmuliho. A pravidelný čas, kdy budeme spolu s Elim sami. Abych potom měla z čeho dávat a být člověkem, se kterým chtějí být i ostatní.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire