Už příští týden nás čeká oslava Roš ha-šana, našeho nového roku 5782. A pak se začne počítat deset „hrozných dní“ = „jamim norajim“ do Jom Kipur, Dne Smíření. A my se začneme zamýšlet nad sebou, jestli jsme ten rok, co je za námi, prožili tak, abychom se na sebe mohli podívat do zrcadla, nebo na ten náš „chešbon ha-nefeš“, účet naší duše, s klidným svědomím. Dnešní paraša Nicavim nám připomíná, proč a jak bychom něco takového vlastně měli dělat.
Mojžíš ve své závěrečné řeči mluví o zachovávání smlouvy s Bohem. Říká: „Vy všichni dnes stojíte před tváří Hospodina, svého Boha… aby tě dnes ustanovil za svůj lid a on ti byl Bohem, jak ti pravil a jak se zapřísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“ (Devarim 29,9+12). Ano, k Bohu jsme vázáni nejenom úctou, láskou a bázní, ale taky smlouvou. Z naší strany je povinností držet se Božích instrukcí - micvot a našeho Jediného Boha. Bůh zase složil slib, že nikdy nevymění Izrael za jiný lid, i když jsou s námi problémy. Bude nám věčně Bohem, jak říká verš (I. Samuelova 12,22): „Hospodin pro své veliké jméno svůj lid nezavrhne, vždyť z vás hodlá učinit svůj lid.“
V midraších se připomíná i to „vy všichni“ z našeho verše. Je v tom ta naše pospolitost, vzájemnost spoluodpovědnost. Naši moudří říkají, že každá osoba v Izraeli je zárukou, garantem toho druhého. Když jeden hřeší, musí nést trest i ostatní, jak říká verš: „Jeden bude klopýtat přes druhého.“ (Vajikra 26,37). Jeden bude potrestán za druhého. A funguje to i obráceně: Jestli je někdo spravedlivý, všichni mají prospěch z jeho zásluh, jak říká verš: „Vecadik jesod olam“ = „Spravedlivý je základem světa“, celý svět stojí díky němu. Při té přísaze tam stáli všichni: „vaši předáci, vaši soudci, vaši starší, vaši strážníci a každý muž Izraele. Vše děti, vaše ženy a přistěhovalec, jenž je uvnitř tvého ležení, počínaje tím, kdo ti rube dříví a konče tím, kdo ti čerpá vodu.“ (Devarim 29,-10). Prostě úplně každý. Pak se tam píše ještě to, že Bůh neuzavírá tuto smlouvu a tuto kletbu pouze s těmi přítomným. Píše se tam: „jak s tím, který tu dnes s námi stojí před Hospodinem, naším Bohem, tak s tím, který tu dnes s námi není“ (Devarim 2,14). Z toho moudří vyvozují, že při této přísaze byly všechny duše, které kdy byly stvořeny. A každý člověk by si tak měl být vědom toho, že i on přísahal, že bude dodržovat Tóru a vést v patrnosti svůj slib. Snad i kvůli tomuto povědomí kdesi hluboko v nás jsou ty Vysoké svátky navštěvované i těmi vlažnějšími z nás.
Tahle poslední, závažná řeč Mojžíše je velmi přímočará. Před všem těm shromážděnými lidmi nešetří varováními a ostrými výstrahami. „Vy všichni dnes stojíte před tváří Hospodina.“ Král Šalomoun v knize Přísloví říká: „Lepší jsou zjevná (otevřená) kárání, než skrývaná láska.“ (27,5). Pokárání dává život tomu, kdo je přijímá a přináší smrt tomu, kdo je neslyší, nechce slyšet – jak říká verš: „Mírný (léčivý) jazyk je stromem života“ (Přísloví 15,4). Jazyk, který lidi napomíná, jim dává život. Na druhou stranu: „Kdo domluvy nenávidí, zemře.“ (Přísloví 15,10). Tomu není pomoci.
Ten, kdo chce svému příteli něco vytknout, mu musí říct pravdu a ne lichotky, jak říká ten náš uvedený verš: „Otevřené pokárání je lepší.“ Je lepší, když člověk něco vytkne svému příteli a říká mu pravdu, i když nepříjemnou. Nemusí ho za to jeho přítel zrovna milovat, spíš to bývá naopak, ale pořád je to lepší, než „skrytá láska“ – než skrývat hříchy svého přítele a neříkat mu o nich, protože je to nepopulární a my se chceme všem přátelům jenom líbit.
Je taky známá věc, že existuje mnoho lidí, kteří si kritikou druhých jen vyřizují nějaké své účty a ne že by takovou věc dělali jen kvůli nebesům. Jak tedy máme chápat ten verš: „Otevřená výtka je dobrá“. Kdy je skutečně dobrá? – Když vychází ze „skryté lásky“. Je dobré pokárat druhého člověka jen tehdy, když je motivací ta skrytá láska a nic jiného, osobního.
Kimchi píše, že tento verš opravdu znamená, že je dobré pokárat a vyjádřit to i veřejně, otevřeně, ale pokud někdo skutečně miluje svého přítele, měl by ho kárat soukromě, jenom mezi sebou. Jak to nazývá ta estébácká hantýrka: na čtyři oči. Není smyslem ponížit toho druhého, ale pomoci mu.
Verš „otevřené kárání je dobré“ také znamená, že pokárání, které je otevřeně dáno Izraeli Bohem, kterému se říká „skrytá láska“, protože On si zaslouží být milován a je skrytý před lidmi – toto pokárání je dobré, protože pochází od Boha. Tak se tím nechme před Vysokými svátky inspirovat a učme se tomu umění pokárat i kritiku ke svému užitku přijmout. Jak říká ten dnešní verš: „Vy všichni dnes stojíte před tváří Hospodina.“ (Devarim 29,9)
Mojžíš ve své závěrečné řeči mluví o zachovávání smlouvy s Bohem. Říká: „Vy všichni dnes stojíte před tváří Hospodina, svého Boha… aby tě dnes ustanovil za svůj lid a on ti byl Bohem, jak ti pravil a jak se zapřísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“ (Devarim 29,9+12). Ano, k Bohu jsme vázáni nejenom úctou, láskou a bázní, ale taky smlouvou. Z naší strany je povinností držet se Božích instrukcí - micvot a našeho Jediného Boha. Bůh zase složil slib, že nikdy nevymění Izrael za jiný lid, i když jsou s námi problémy. Bude nám věčně Bohem, jak říká verš (I. Samuelova 12,22): „Hospodin pro své veliké jméno svůj lid nezavrhne, vždyť z vás hodlá učinit svůj lid.“
V midraších se připomíná i to „vy všichni“ z našeho verše. Je v tom ta naše pospolitost, vzájemnost spoluodpovědnost. Naši moudří říkají, že každá osoba v Izraeli je zárukou, garantem toho druhého. Když jeden hřeší, musí nést trest i ostatní, jak říká verš: „Jeden bude klopýtat přes druhého.“ (Vajikra 26,37). Jeden bude potrestán za druhého. A funguje to i obráceně: Jestli je někdo spravedlivý, všichni mají prospěch z jeho zásluh, jak říká verš: „Vecadik jesod olam“ = „Spravedlivý je základem světa“, celý svět stojí díky němu. Při té přísaze tam stáli všichni: „vaši předáci, vaši soudci, vaši starší, vaši strážníci a každý muž Izraele. Vše děti, vaše ženy a přistěhovalec, jenž je uvnitř tvého ležení, počínaje tím, kdo ti rube dříví a konče tím, kdo ti čerpá vodu.“ (Devarim 29,-10). Prostě úplně každý. Pak se tam píše ještě to, že Bůh neuzavírá tuto smlouvu a tuto kletbu pouze s těmi přítomným. Píše se tam: „jak s tím, který tu dnes s námi stojí před Hospodinem, naším Bohem, tak s tím, který tu dnes s námi není“ (Devarim 2,14). Z toho moudří vyvozují, že při této přísaze byly všechny duše, které kdy byly stvořeny. A každý člověk by si tak měl být vědom toho, že i on přísahal, že bude dodržovat Tóru a vést v patrnosti svůj slib. Snad i kvůli tomuto povědomí kdesi hluboko v nás jsou ty Vysoké svátky navštěvované i těmi vlažnějšími z nás.
Tahle poslední, závažná řeč Mojžíše je velmi přímočará. Před všem těm shromážděnými lidmi nešetří varováními a ostrými výstrahami. „Vy všichni dnes stojíte před tváří Hospodina.“ Král Šalomoun v knize Přísloví říká: „Lepší jsou zjevná (otevřená) kárání, než skrývaná láska.“ (27,5). Pokárání dává život tomu, kdo je přijímá a přináší smrt tomu, kdo je neslyší, nechce slyšet – jak říká verš: „Mírný (léčivý) jazyk je stromem života“ (Přísloví 15,4). Jazyk, který lidi napomíná, jim dává život. Na druhou stranu: „Kdo domluvy nenávidí, zemře.“ (Přísloví 15,10). Tomu není pomoci.
Ten, kdo chce svému příteli něco vytknout, mu musí říct pravdu a ne lichotky, jak říká ten náš uvedený verš: „Otevřené pokárání je lepší.“ Je lepší, když člověk něco vytkne svému příteli a říká mu pravdu, i když nepříjemnou. Nemusí ho za to jeho přítel zrovna milovat, spíš to bývá naopak, ale pořád je to lepší, než „skrytá láska“ – než skrývat hříchy svého přítele a neříkat mu o nich, protože je to nepopulární a my se chceme všem přátelům jenom líbit.
Je taky známá věc, že existuje mnoho lidí, kteří si kritikou druhých jen vyřizují nějaké své účty a ne že by takovou věc dělali jen kvůli nebesům. Jak tedy máme chápat ten verš: „Otevřená výtka je dobrá“. Kdy je skutečně dobrá? – Když vychází ze „skryté lásky“. Je dobré pokárat druhého člověka jen tehdy, když je motivací ta skrytá láska a nic jiného, osobního.
Kimchi píše, že tento verš opravdu znamená, že je dobré pokárat a vyjádřit to i veřejně, otevřeně, ale pokud někdo skutečně miluje svého přítele, měl by ho kárat soukromě, jenom mezi sebou. Jak to nazývá ta estébácká hantýrka: na čtyři oči. Není smyslem ponížit toho druhého, ale pomoci mu.
Verš „otevřené kárání je dobré“ také znamená, že pokárání, které je otevřeně dáno Izraeli Bohem, kterému se říká „skrytá láska“, protože On si zaslouží být milován a je skrytý před lidmi – toto pokárání je dobré, protože pochází od Boha. Tak se tím nechme před Vysokými svátky inspirovat a učme se tomu umění pokárat i kritiku ke svému užitku přijmout. Jak říká ten dnešní verš: „Vy všichni dnes stojíte před tváří Hospodina.“ (Devarim 29,9)
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire