Kam patří náboženství?

 K svátku Sukot patří suka a všichni jste určitě už viděli video, jak muž na kolečkových bruslích řídí svůj sukamobil v provozu. Sukamobil ovšem není jen výsadou New Yorku a Izraele. Sukamobily provozují lubavičtí chasidé i ve Francii. Což tady každý rok vyvolává v židovské komunitě vášnivé diskuze o místu náboženských symbolů ve veřejném prostoru (protože naprostá většina nežidovských kolemjdoucích asi moc nechápe, k čemu je ta budka tažená za kolem dobrá, jen vidí typického ortodoxního žida).

Sukamobil na Place Kleber

Já nejsem (alespoň zatím) Francouzska a nemám na přítomnost náboženských symbolů ve veřejném prostoru tak vyhraněný názor jako ti, kdo jsou odkojeni laicitou a republikánskými zásadami, které praví, že náboženství je soukromá záležitost, která do veřejného prostoru nepatří. Už jen proto, že to usnadňuje měření všem stejný metrem. 

Před Jom kipur vyšel v místních novinách obsahlý článek o naší nové rabínce (který nebyl mimochodem příliš lichotivý vzhledem ke konzistoři, ale nebylo tam nic, co by nebylo pravda). Od jedné členky komunity, která v novinách také pracuje, jsme se o Jom kipuru dozvěděli, jak vlastně článek vznikl. Novinářka, která má normálně na starosti náboženství, je na mateřské a její zástupkyně se běžně zabývá jinými tématy. Před Jom kipurem se dozvěděla, že Lubaviči budou ve čtvrtích s významnou židovskou populací troubit na šofar. A na poradě navrhla o tom napsat článek s douškou:"představte si, že by něco podobného dělali muslimové". Ticho, které se rozhostilo, se prý dalo krájet. Novinářka pochopila a pravila, že tedy napíše o té nové rabínce. 

Myslím si, že je důležité vést debatu o tom, jak moc je přípustné ve veřejném prostoru praktikovat své nábožentsví-všech vyznání. Když nám přijde nepřijatelné, aby si muslim vybalil na náměstí kobereček a zval kolemjdoucí k modlitbě, pak by tam ani neměl parkovat sukamobil a Lubavič nabízet arba minim. A postávat Svědci Jehovovi a nabízet diskuzi o Bibli. A naopak-pokud nám nevadí Svědci a sukamobil, neměl by nám vadit ani muslim. Nebo třeba meditující budhistický mnich. Nebo Hare Krišna. Pokud nevadí žena v paruce nebo tichlu a chlap s cicit u kolen (a už jsem tady videla i kaftan a štrajml a talit katan přes oblečení), proč by měla vadit žena v hidžábu a chlap v dželabě? Když Lubavič nabízí navázání tefilin před košer obchodem nebo imám kurzy koránu před halal řeznictvím, je to také veřejný prostor, ale vadí to?

Z mého pohledu je dobré, mít vymezená místa, kam náboženství nesmí-úřady, státní školy...ale myslím si, že u zbytku veřejného prostoru by se zbytečně nemělo nařizovat a zakazovat (jak navrhuje například LePenová), ale vést neustálou společenskou diskuzi o "pravidlech slušného chování". Abychom rozlišovali, že co v jedné ulici nevadí nemusí být o tři ulice dál vhodné. Abychom se všichni ve veřejném prostoru cítili dobře.