Mezi Purimem a Pesachem

Tak Purim máme zdárně za sebou, na čtení Megily se nás sešlo kolem dvaceti, takže kdykoliv během čtení zaznělo Hamanovo jméno, dělali jsme řehtačkami, vuvuzelami a pokličkami od hrnců takový rachot, že rodiče s jedním malým, asi tříletým, chlapečkem museli odejít, protože ten z toho byl v takovém šoku, že nebyl k utišení. Po bohoslužbě a čtení megily jsme si dali hamentašen, uzeného pstruha a vodku. Oslava se podařila.
Mezi Purimem a Pesachem je přesně měsíc a v mnoha ortodoxních domácnostech se po Purimu začíná s úklidem na Pesach (i když už i na mnoha ortodoxních webech najdete návody typu: "Jak uklidit na Pesach za jediný den"), během svátku Pesach, který připomíná vyvedení židů z egyptského otroctví, je zakázáno jíst, používat nebo vlastnit cokoliv, co by mohlo kvasit a co je z pěti druhů obilí (pšenice, špalda, oves, ječmen a žito). Takže je třeba domov vysmýčit a zbavit všech drobků, dojíst zásoby těstovin, krup, sušenek, spotřebovat zásoby mouky, kvásku i piva a whisky (ale vinné kvašení v pořádku, nesmí se jen alkohol z kvašeného obilí). Ne vždycky je možné všechno sníst a vypít (obzvlášť pokud jste třeba obchodník s obilím), takže pro tyto případy tady je legální fikce, kdy po dobu trvání svátku všechno kvašené nebo kvasitelné prodáme nějakému nežidovi, na kterého se předpisy Pesachu nevztahují a smlouva je udělaná tak, že po Pesachu zase všechno přejde zpátky do našeho vlastnictví.
Ale zpátky k tomu uklízení. My se přikláníme k variantě "uklidit za den, respektive za dva večery", takže se zatím věnujeme jenom dojídání a dopíjení :-) A já se navíc věnuju promýšlení toho, co budu o Pesachu vařit. Aby to bylo ještě složitější, aškenázští židé (tedy židé z našeho kulturního okruhu) nejedí o Pesachu ani tzv. kitnijot-luštěniny, rýží, jáhly, pohanku...tedy všechno, co při vaření bobtná (a tím připomíná kvašení) a co by teoreticky mohlo být znečištěno nějakou obilovinou (jako že v pytlíku s čočkou bude zrnko pšenice). Po dlouhých diskuzích aškenázští rabíni nedávno povolili používání quinoy během Pesachu, protože, ačkoliv při vaření bobtná, roste v takových nadmořských výškách, že tam žádná zakázaná obilovina neroste a tudíž nemůže dojít ke smíchání. A protože oba s Elim jsme z aškenázského kulturního okruhu, dohodli jsme se, že kitnijot o Pesachu jíst nebudeme.
Každopádně v nadcházejícíh třech týdnech můžete čekat sérii článků o Pesachu, protože na jeden článek toho je příliš mnoho. Těm, kdo slaví, přeju "Veselé Velikonoce!"