Purim!!!

Purim je asi nejveselejší židovský svátek. Není zmíněn v Tóře, ale oslavuje události popsané v biblické Knize Ester (Megilat Ester, někdy se jí říká prostě jen Megila (svitek)). Letos připadá na čtvrtek 24.3. (takže začíná už ve středu večer!).
Perský král Achašvéroš (často identifikovaný jako král Xerxes, ale jisté to úplně není) zapudí svou manželku Vašti a rozhodne se udělat "soutěž krásy", aby si vybral novou ženu. Zúčastní se i židovka Ester, která se stane novou královnou, ale na radu svého strýce (nebo bratrance, v závislosti na překladu) Mordechaje zatají svůj původ.
Mordechaj jednoho dne náhodou zaslechne dva královy dvořany, kteří plánují atentát a prostřednictvím Ester krále varuje. Po čase se královým vezírem stane Haman. Ten nemá rád židy a obzvlášť velkou pifku má na Mordechaje, který se mu odmítá klanět. Haman tedy před králem začne židy pomlouvat („Je tu jeden národ mezi národy všech provincií tvé říše, roztroušený, ale oddělený. Jejich zákony jsou od všech národů odlišné a královské zákony nedodržují. Není v králově zájmu nadále je trpět. Kdyby král ráčil, může se napsat, ať jsou vyhlazeni. Osobně vyplatím správcům deset tisíc talentů stříbra, aby je uložili do králových pokladnic.“ Ester 3:8-9), až z krále vymámí povolení je v jeho říši zlikvidovat. Haman byl tak trochu pověrčivý, takže aby určil nejvhodnější datum k provedení svého ďábelského plánu, vrhá losy (los=pur, odtud purim) a vyjde mu 13. adar. Mordechaj se to dozví a naléhá na Ester, aby orodovala u krále a zabránila katastofě. To není jen tak, kdo ke králi přišel jen tak bez pozvání, byl popraven, jen pokud na něj král ukázal zlatým žezlem, vyvázl živý. A platilo to i pro královnu a Ester pozvánku neměla. Celkem logicky měla strach:

Ester pak poslala Hatacha zpět za Mordechajem s odpovědí: „Kdokoli, ať muž či žena, se bez pozvání přiblíží ke králi do vnitřní dvorany, zemře! Ten zákon znají všichni královi dvořané i lid v říšských provinciích. Jen ten, na koho by král ukázal zlatým žezlem, smí žít. A já jsem ke králi nebyla pozvána už třicet dní!“ Když byl Mordechajovi doručen vzkaz od Ester, poslal jí tuto odpověď: „Nemysli si, že v královském domě jako jediná ze všech Židů vyvázneš. Budeš-li v tuto chvíli mlčet, Židům přijde spásná pomoc odjinud, ale ty i s rodinou svého otce zahyneš. Kdo ví? Snad jsi dosáhla království právě pro chvíli, jako je tato.“ Ester na to Mordechajovi odpověděla: „Jdi a shromáždi všechny Židy v Súsách. Ať se za mne postí tři dny – ať nejedí ani nepijí ve dne ani v noci. I já a mé dívky se takto budeme postit. Potom půjdu ke králi, ačkoli je to proti zákonu. A zahynu-li, zahynu.“ Mordechaj tedy šel a udělal přesně, co mu Ester vzkázala.(Ester 4:10-17, překlad on-line Bible 21) 

Ester nakonec jde ke králi a pozve ho i s Hamanem na hostinu. Tam se jí král zeptá, co by ráda a ona odpoví, aby udělali hostinu druhý den ve stejném složení (asi potřebovala čas na přemýšlení, jak králi vhodně sdělit, co se děje...). Haman už po první hostině začne stavět šibenici pro Mordechaje a král nemůže v noci spát, tak si čte v kronice své říše. A tam narazí na zmínku o tom, jak ho Mordechaj zachránil před atentátem a zjistí, že ho za tu loajalitu zapomněl odměnit. Ráno si zavolá Hamana a zeptá se ho, jak by měl odměnit někoho, koho si král váží. Haman, v domění, že král mluví o něm, navrhne odění do královského roucha a vození po Súsách na královském koni se všemi poctami. Dost ho naštve, když zjistí, že král mínil Mordechaje a že on, Haman, mu musí tyto pocty prokázat. Večer byla druhá hostina u Ester a ta se přimluví za svůj lid a odhalí Hamana jako strůjce nadcházejícího pogromu. Král se naštve, odejde do zahrady a Haman vidí, že je zle, snaží se ukecat Ester, aby se za něj přimluvila. Jenže král se vrátí zrovna, když se Haman zhroutí na Esteřin gauč a vyloží si to nedobře. Pročež se Haman houpe na šibenici, kterou stavil pro Mordechaje.
Jenže královský edikt (ten, který dal Hamanovi, že může vyvraždit všechny židy v zemi) nejde zrušit. A tak král vydá jiný edikt, který dovoluje židům se bránit.
14. Adaru je dobojováno (jen v Súsách bylo Hamanových přívrženců hodně a tak se bojovalo o den déle) a proto slavíme 14. adaru Purim (a ve městech, která měla v dobách příběhu hradby jako Súsy, tedy Jeruzalém, Jericho...se slaví až 15. adaru, tzv. Šušan Purim).
Biblická Kniha Ester je zvláštní ve dvou věcech-jednak se v ní ani jednou neobjevuje Bůh, je jakoby skrytý na pozadí příběhu plného "šťastných náhod" a druhak je jako jediná kniha Bible ilustrovaná. Při jejím čtení navíc všichni zůčastnění dělají randál, kdykoliv zazní jméno Hamana, nebo jeho synů. Když jsme vloni četli v Praze, tak jsme málem zbořili synagogu :-)

K Purimu se vztahují 4 micvot: mikra megila (přečíst Knihu Ester dvakrát během svátku), mište Purim (purimová hostina, kde obvykle alkohol teče proudem), mišloach manot (posílání porcí jídla, alespoň jednomu člověku poslat dvě porce jídla nebo pití, něco co je možné ihned zkonzumovat) a matanot le-evjonim (dary chudým). Zvykem je péct speciální třírohé makové koláčky hamentašen (Hamanovy taštičky, Hamanovy uši). Dalším zvykem jsou masky a svého druhu karneval, když jsme byli teď v Izraeli, na trhu bylo možné koupit ty nejšílenější kostýmy (Purim je v Izraeli velmi populární i mezi sekulární populací, ale masky nosí i ortodoxní židé, pro ně je to jediný den v roce, kdy si žena může obléct mužské oblečení a naopak). Starou tradicí je také purimšpíl-purimová hra, kdy je dramaticky ztvárněn příběh Knihy Ester, obvykle ale s nějakými aktuálními narážkami. Tuhle tradici stále drží v děčínské židovské obci, ale nepodařilo se mi najít video.

Zájemcům doporučuju přečíst si ka internetu Knihu Ester (z toho webu, ze kterého jsou citace), je to moderní a čtivý překlad a Kniha Ester je krátká. A poučná.