Ženu statečnou kdo nalezne?

V židovských domácnostech je tradicí, že muž své ženě v pátek večer před požehnáním nad vínem zpívá Ešet Chajil, což se obvykle do češtiny překládá jako "Ženu statečnou kdo nalezne?". Jedná se o několik veršů z knihy Přísloví (31:10-31), které vychvalují pracovitou ženu, která se stará o domácnost, ale nejn vaření a péči o děti. Samozřejmě je poplatná době svého vzniku, dneska není nutné šít ručně košile a prodávat je, aby se žena kvalifikovala jako ešet chajil a dva obleky na osobu taky nejsou kdovíco. Ale i v dnešní době pokročilé emancipace to je obvykle žena, kdo má větší podíl na péči o domácnost a vedle toho samozřejmě chodí do práce. A tak každotýdenní recitace Ešet Chajil je oceněním jejího úsilí, vyjádřením toho, že si muž všiml, že čisté prádlo se neskládá do skříně samo a šabatová večeře se na stole neobjevila sama od sebe. Takže mě opravdu zahřálo u srdce, když jsem ji v pátek od Eliho poprvé uslyšela (do svatby máme ještě daleko, ale zásnubní prstýnek už mám...).

Tady je překlad z Bible 21:

Znamenitá žena – ta je k pohledání,
mnohem vzácnější je nad perly!
Manžel jí důvěřuje ze srdce,
žádný užitek tu chybět nebude.
Je na něj hodná, a ne zlá
po všechny dny svého života.
Vlnu a len si sama nakoupí,
pracovat rukama je pro ni radostí.
Kupecké lodi se podobá:
přináší pokrmy zdaleka.
Ráno vstává, než se rozední,
celé své rodině jídlo připraví,
také svým služebným rozdělí úkoly.
Posoudí pozemek a sama jej pořídí,
z vlastního výdělku sází vinici.
Odhodlaně se pouští do díla,
sílu svých paží umí dokázat.
Užitek vlastní píle zakouší,
její svíce září dlouho do noci.
Přeslici bere do rukou,
prsty přidržuje vřeteno.
Štědře otvírá svou dlaň ubohým,
pomocnou ruku chudým nabízí.
Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,
celá její domácnost má po dvou oblecích.
Kmentové přikrývky sama ušije
a obléká se šarlatem.
Její manžel je v branách uznáván,
kde s představenými země zasedá.
Prodává košile, které ušila,
zdobené pásy kupcům dodává.
Síla a krása jsou jejím oděvem,
s úsměvem vyhlíží další den.
Její ústa mluví s moudrostí,
její jazyk učí vlídnosti.
Na chod svého domu dohlíží,
nesytí se chlebem zahálky.
Její synové jí vstoje dobrořečí,
její manžel ji takto velebí:
„Je mnoho znamenitých žen,
ty ale všechny převyšuješ je!“
Klamný je půvab a krása pomíjí;
žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.