Vajera (Gen. 18:1-22:24)

Obětování Izáka (kapitola 22) je jedním z nejdiskutovanějších příběhů Tóry, nejen pro židy, ale i pro křesťany a muslimy (ti pouze zaměnili Izáka za Jišmaele). V židovské tradici existuje nespočet komentářů a výkladů, které se snaží najít vysvětlení tak podivného příběhu. Už dříve Hospodin Abrahámovi slíbil potomstvo početné jako hvězdy na nebi, uzavřel s ním smlouvu a výslovně mu řekl, že tato smlouva bude pokračovat skrze jeho syna Izáka. A teď po něm chce, aby ho obětoval a doslova zařízl a spálil všechno, co mu Bůh slíbil? Jak může Bůh vůbec žádat lidskou oběť? Všechny interpretace, které máme mají jednu slabinu-víme, jak to dopadne, že Hospodin Abraháma na poslední chvíli zastaví a Abraham místo svého syna obětuje beránka, kterého uvidí v křoví. Ale zkusme se podívat na příběh postupně.
Abrahám, který kdysi na Hospodinův popud (lech lecha!) odešel z otcovského domu, má konečně všechno po čem toužil-má syna (dokonce dva, i když kvůli Sáře musel poslat Jišmaele pryč, Tóra neříká nic o tom, že by Jišmaele nemiloval), dobře se mu daří, všechno funguje. A pak jednoho dne k němu Hospodin promluví a požádá ho: "Vezmi, prosím, svého syna, svého jediného, jehož sis zamiloval, Jicchaka, a odejdi sobě (lech lecha) do země Morija a pozvedni ho tam k celooběti (olah) na jedné z hor, jak ti řeknu!" (Gen. 22:2). Olah, termín pro zápalnou celooběť ovšem zároveň znamená "pozdvihnout". Když Abraham naposled od Boha slyšel slova "lech lecha", žádal po něm, aby vykročil ze světa a z tradic, které zná. Co po něm tedy Bůh žádá nyní? Z čeho má vykročit nyní? (Jak poznamenal Eli, v prvním lech lecha má Abraham obětovat svou minulost, v tomto svou budoucnost.) Abrahám neví, ale koná. Vezme dva sluhy, nůž, dříví a Izáka (tomu je v té době 37 let, podle rabínské tradice, která se opírá o to, že smrt Sáry nastává ihned po obětování Izáka-Sáru doslova trefí, když zjistí, že Abrahám s Izákem odešli a co si vzali na cestu) a vydají se na cestu, která trvá tři dny. Co se honí Abrahamovi hlavou? A co Izákovi? Víme, že se otce zeptá, kde je zvíře k oběti a Abraham mu odpoví, že Bůh si sám vyhlédne beránka...Izák není hloupý a navíc v okolních kulturách je častým zvykem obětovat svoje prvorozené děti, přesto s otcem v cestě pokračuje. Věří, stejně jako jeho otec, že se "něco" stane? A důvěřuje svému otci nebo Bohu?
Když dorazí na místo, postaví oltář, sváže Izáka (dospělého muže v plné síle, to nemůže udělat bez jeho souhlasu) a položí ho na oltář. Evidentně vyčkává, kdy už "to" přijde, protože Tóra popisuje doslova každý jeho pohyb (natáhne ruku, vezme nůž). Konečně se ozve hlas anděla, který ho zastaví a řekne mu, že poznal, že se bojí Boha, ale nepoužije termín Adonaj, ale Elohim. Koho se tedy Abraham bojí? Podle mého výkladu (a nejsem v tom sama), Abraham nepochopil, co přesně po něm Hospodin žádá. Je dost zarážející, že vůbec připustil myšlenku, že by po něm Bůh vůbec obětování vlastního syna mohl žádat (věříme-li, že Bůh je dobrý, pak logicky nemůže žádat lidské oběti), ale v okolních civilizacích to byl běžný jev. Znamená tedy toto druhé "lech lecha", opakovanou výzvu k opuštění všech prvků civilizace, ze které vzešel? Včetně pouhé myšlenky na lidskou oběť? Pokud tomu tak je, pak Abraham selhal, když tuto výzvu nepochopil a opravdu se chystal svého syna obětovat. Na druhou stranu ale prokázal obrovskou vnímavost, když dokázal slyšet hlas Božího posla, když na něj volal (to, že nejzásadnější část příběhu je, že Abraham Izáka neobětoval rozvíjí například Emmanuel Lévinas). Znakem náboženských fanatiků je, že nemilosrdně dělají to, o čem si myslí, že po nich Bůh žádá, bez pochybností, i když páchají krutosti, které se příčí rozumu. Že nenaslouchají korektivu z nebes..
Za to, že slyšel hlas posla Božího, poslechl a neobětoval svého syna, i když si myslel, že to po něm Bůh chce, byl Abraham požehnán a s ním všichni jeho potomci a všichni lidé na zemi. Za to, že si vůbec připustil myšlenku, že by měl svého syna obětovat, ale Abraham zaplatil-chudák Sára zemřela a vzhledem k tomu, že ke sluhům se vrátil sám, lze předpokládat, že vztah mezi Abrahamem a Izákem byl událostmi silně poznamenán (nedivím se mu).
Jak jste si asi všimli, můj komentář je plný otázek a obsahuje jen  pár odpovědí. A nevím, jestli ty odpovědi někdy budu znát. Jak také poznamenal Eli, každý má svého Abrahama...

P.S: Tenhle midraš nemůžu neocitovat: Bůh neřekl hned Abrahamovi, kterého syna má obětovat. Talmud Sanhedrin 89b zaznamnává tento rozhovor:
Bůh řekl, "Vezmi, prosím, svého syna."
"Ale já mám dva syny, kterého z nich mám vzít?"
"svého jediného"
"Ale oba jsou jediným synem své matky"
"jehož sis zamiloval"
"Ale já je miluji oba"
"Izáka"