mercredi 30 novembre 2016

Toldot (Gen. 25:19-28:9)

Aneb, lze ukrást požehnání? Tento týden to bude opět velká inspirace knihou rabiho Sackse "Not in God's Name"
Izákovi a Rebece se po dlouhých letech čekání narodí dvojčata-prvorozený Ezau (to znamená hotový, protože přijde na svět chulupatý jako hotový muž) a hned za ním Jákob, který se ho drží za patu. Chlapci jsou sice dvojčata, ale v žádném případě identická a už v děloze spolu soupeřili. Ezau se stane výborným lovcem, je vznětlivý a impulzivní a otec ho miluje, Jákob je tichý chlapec, co se drží doma a tak trochu maminčin mazánek. A nejspíš by chtěl být jako jeho o pár minut starší bratr.
Jednoho dne se Ezau vrátí vyhladovělý z lovu a Jákob má zrovna navařeno a hbitě využije situace a vykšeftuje právo prvorozenství za misku čočky. Opravdu si myslel, že jen tím, že mu Ezau svoje prvorozenství prodá, stane se prvorozeným? Nebo si tím jen "kompenzoval" svoji touhu být taky takový, jako jeho bratr?
Když Izák oslepne a obává se, že brzy zemře (i když ve skutečnosti bude ještě žít mnoho dqlších let a zemře ve 180), zavolá si Ezaua a požádá ho, aby mu ze svého úlovku připravil jeho oblíbené jídlo, a on mu mohl požehnat. Rivka hovor vyslechne, obává se, že Izák chce předat Ezauovi požehnání, které dal Bůh Abrahamovi (tedy pokračování smlouvy) a přesvědčí Jákoba, aby se převlékl za Ezaua a požehnání získal on. Jákob se sice trošku vzpěčoval, ale víc než nemorálnost takového jednání ho děsila představa, že by to otec, byť slepý, mohl poznat. Touha být jako jeho starší a silnější bratr zvítězila (a navíc, poslouchal přece maminku!). Izákovi se to sice nezdá, ale nakonec uvěří, že ten, kdo mu přinesl jeho oblíbený pokrm je skutečně jeho syn Ezau a dá mu svoje požehnání-to, které měl připravené pro Ezaua (hojnost, úspěch, síla, moc-to jsou všechno věci, které mají pro Ezaua velkou hodnotu, ale nejsou to ty, které jsou podstatou Abrahámovy smlouvy). Když přijde Ezau a Izák zjistí, že byl podveden, nekontrolovaně se roztřese. A Ezau, ten neohrožený Ezau, ze kterého pozdější tradice udělá nepříliš kladnou postavu (neprávem), pláče a ptá se, zda má otec skutečně jen jedno požehnání. Nakonec Izák najde správná slova a dá Ezauovi takové požehnání, které je pro něj vhodné. Ezau je samozřejmě rozezlen bratrovým úskokem a je rozhodnutý se bratrovi pomstít, jen co otec zemře (protože miluje a ctí svého otce a ví, že by mu strašně ublížilo, kdyby se něčeho takového dožil). To se, opět, donese Rivce a ta rozhodne, že Jákob musí odejít, než Ezau vychladne a zapomene, a tak, pod záminkou prevence sňatku s Kananejkou pošle Jákoba ke svému bratru Lábanovi. Před cestou dostane Jákob od otce požehnání-požehnání Abrahamovy smlouvy-zemi (Erec Jisrael) a děti. To požehnání, které pro něj bylo určeno od samého počátku.
Rabi Sacks (a já se k němu připojuji) tvrdí, že Jákob neměl vůbec zapotřebí krást Ezauovo požehnání, že to byl omyl, který Rivka zaplatí tím, že svého mladšího syna už nikdy neuvidí a Jákobovi se vrátí jako bumerang, když mu Lában podstrčí na svatbě místo Ráchel Leu. Ale Jákob se z této zkušenosti poučí a svou vinu odčiní. A o tom, jak tahle tešuva (pokání) probíhala, pojednává příští paraša.

Jak vlastně funguje takové požehnání? Izák má pro Ezaua a Jákoba připravná požehnání, která odpovídají jejich charakteru a schopnostem, tomu, po čem touží a zároveň mohou, budou-li se snažit, dosáhnout. V pozdějším Jákobově požehnání můžeme vidět i kritiku jeho sýnů Rubena, Šimona a Leviho za jejich chování. Požehnání ale není orákulum, neznamená, že komu je žehnáno, nezkřiví se ani vlas na hlavě. A potomci Leviho, kterému je od jeho otce Jákoba na smrtelném loži spíláno za to, co provedl Šchemovi, se stanou kmenem kněžích...

Aucun commentaire:

Enregistrer un commentaire