Avi: Parašat Šelach Lecha (Num: 13:1-15:41)

Dnes to nejde jinak, než rovnou začít vtipem : Rabín z Jaroslawi oznámí své obci, že musí vyřešit jeden závažný věroučný problém, a proto se na čas bude muset věnovat studiu a přemýšlení. Všichni v obci byli potěšeni, že mají mezi sebou takového mudrce a souhlasili s tím, že se jim nějaký čas nebude věnovat. Jak ale ubíhal týden za týdnem, osmělili se a vyslali za rabínem vhodného muže, který by se taktně optal, jestlipak už není problém vyřešen. „Rabi“, zeptal se vyslanec, „už jste své dílo dokončil? K jakému moudru jste dospěl?“

„Přemýšlel jsem“, odpověděl mu rabín, „kdyby za všechny lidi celého světa byl jen jeden jediný člověk… a za všechny stromy celého světa byl jen jediný strom… a za všechny sekery světa byla jen jedna jediná sekera… a za všechny vody celého světa byla jen jedna jediná voda…“

„No a dál…?“ ptá se napjatě vyslaný muž.

„A kdyby ten jediný člověk, co je za všechny lidi, vzal tu jedinou sekeru a porazil s ní ten strom, co je za všechny stromy, a ten strom padl do té vody, co je za všechny vody…“ -Rabín se na chvíli odmlčel.

„Tak co by se stalo ?“ nedočkavě se táže vyslanec.

„Tak teď řeším a přemýšlím, co by to bylo za strašnou ránu…“

A tím se dostáváme k tématu dnešní draši : Šelach Lecha = Vyšli si. Bůh to po nikom nechtěl, ale Izraelci se sami rozhodli poslat do zaslíbené země nejdříve zvědy. A tak mezi sebou vybrali zástupce, jednoho za celé pokolení, celkem tedy dvanáct. A jejich mise začíná nevinně : „Vystoupili Negevem, a když (jeden) přišel do Hebronu, byli tam Achiman, Šešaj a Talmej, potomci toho obra“- popisuje tuto událost Tóra (Bemidbar 13,22). Z popisu nevyplývá, že by naše zvědy pohled na ně nějak vyděsil. Naopak, vydali se na další cestu, sbírali ohromné hrozny vína, granátová jablka a fíky. Ale když se vrátili, aby podali zprávu, už z nich mluvil strach. I když ani nevíme, jestli ten obr se jen tak jmenoval, nebo byl opravdu veliký, ani nevíme, jestli jeho potomci vůbec byli postavou nějak výjimeční. Ale i kdyby... jako by jim ti tři chlapíci z Hebronu zastínili celý svět. Pocítili strach a neváhali se o něj podělit. Takhle mluvilo deset ze dvanácti zvědů. Všichni viděli tu samou zemi, přesto ji neviděli stejně.

„Káleb, aby zmlkli, se obrátil k Mojžíšovi a řekl : „Přesto vystoupíme a dobudeme ji, protože na ni máme právo“ (Bemidbar 13,31). Že by na Káleba obři neudělali takový dojem? Nebo nechtěl působit Mojžíšovi problémy a snažil se uklidnit lid? Nebo si prostě pamatoval Boží slib, a v provnání s ním každý obr splaskne do trpasličí míry?

Kálebova slova měla dvojí účinek. Z jedné strany ta desítka vyplašených zvědů s ještě větší hysterií začala přesvědčovat lid, že Kanaán se dobýt nedá. Vykřikovali : „všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy … zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky!“ (Bemidbar 13,33). A ta jejich panika se přenesla na celý lid. Celou noc plakali, přemýšleli o svržení Mojžíše, o novém vůdci a návratu do Egypta. Na druhé straně si zoufali Mojžíš, Áron, Káleb a Jozue, syn Nuna. Ten byl také přesvědčen, že Kanaán se dobýt dá. Jeho hlas Tóra v té vypjaté debatě neuvádí. Snad opravdu mlčel a jen nějakým gestem naznačil, že se kloní ke Kálebovi. Jinak by se asi Tóra nebránila zveřejnit slova člověka, tak významného v pozdějších dějinách.

Jak to dopadlo, to víme. Všechny pochybovače Bůh odsoudil k doživotnímu putování po poušti. „Jen svého služebníka Káleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země“ ( Bemidbar 14,24 ). Ale i Jozue vstoupil do Kanaánu, i jeho se týkala ta čestná výjimka. Není tedy započítán ke „zlé pospolitosti“ pochybující desítky vybraných zástupců. (Bemidbar 14,27).

U zlomových okamžiků v dějinách je často jen několik málo jedinců, nebo jeden jediný a může dramaticky ovlivnit osudy spousty lidí, celých národů. Když Káleb říkal, že Kanaán bude dobytý, byl v tom osamocený. Sám proti deseti vystrašeným lidem. Sám proti vypjaté hysterii, která se národa zmocnila. Sám se svou vírou v Boží slib. Nevěděl, jestli na to jeho víra bude stačit. Vedle něj stál jen mlčící Jozue - budoucí vítězný vůdce. Někdy prostě všechno záleží na jednom jediném hlasu odporu - a to je pak ta očekávaná strašná rána , jako v tom vtipu. Asi o tom ještě budu muset popřemýšlet...