Proč brát s sebou děti do synagogy

Včera jsme měli po dlouhé době zase šabat šacharit (bez rabínky, se kterou jsme se nadobro rozloučili) a protože to je poslední šabat šacharit před prázdninami (o prázdninách prostě v sobotu ráno minjan dohromady nedáme), rozhodli jsme se, že zkusíme přesvědčit co nejvíce našich post-bar/bat micva, aby přišli (aby mohli být vyvoláni k Tóře a zhostit se i dalších úkolů), co nejvíce rodičů s dětmi z našich dvou kurzů Talmud-Tóry (z nichž některé nevidíme, jak je rok dlouhý), rodiče, kteří by rádi svoje děti do kurzů Talmud-Tóry zapsali a k tomu máme dva budoucí bar/bat micva, kteří to měli jako tréninkovou přípravu na jejich velký den.
Post-bar/bat micva se nám sice přilákat nepovedlo, ale i tak byla účast velmi dobrá,cca 30 dospělých a 12 dětí. Žáci Talmud-Tóry měli možnost ukázat, co se naučili (zpívat Adon Olam a recitovat Šema), naši budoucí bar/bat micva se zbavili ostychu a nervozity (příští šabat šacharit, na konci srpna, bude bar micva jednoho z nich). A po bohoslužbě následoval kiduš, nejlepší způsob, jak si popovídat s ostatními.

Přítomnost dětí v synagoze nebyla vůbec rušivá. Naopak jejich přítomnost zvedla atmosféru-komunita, ve které jsou děti, žije! Vedle místnosti, kde probíhají bohoslužby, máme i menší místnost, kde normálně probíhá výuka Talmud-Tóry a kde si děti mohly hrát, když se během bohoslužby začaly moc nudit. Díky tomu, že jich bylo hodně, tak si hrály spolu a nechodily neustále za rodiči, že se nudí. A také stačil jeden dospělý, který na ně dohlédnul, aby nedělaly příliš nebezpečné vylomeniny.

S Elim bychom rádi, aby takové bohoslužby probíhaly častěji-rodiče se seznámí mezi sebou, děti si spolu pohrají a i něco pochytí z židovského života (máme mnoho smíšených rodin, kde se doma moc nepraktikuje) a budou mít nějaké "židovské zážitky", komunitu to nabíjí optimismem a energií.
Na návrh jednoho z rodičů bychom chtěli zavést jeden pátek v měsíci, kdy bude v kalendáři vyznačeno, že to je šabat speciálně pro rodiče s dětmi. Ne, že bychom se chystali zkracovat liturgii (není co zkracovat a tu hodinku to všichni vydrží), maximálně bychom se pokusili děti naučit nějakou jednoduchou melodii, aby se mohly přidat. Ale myšlenka je taková, že dětí bude víc pohromadě budou si spolu hrát, nebudou se nudit a bude stačit jeden dospělý, který na ně dohlédne. Ostatní dospělí se mohou bez problémů účastnit bohoslužby. A po ní samozřejmě bude následovat komunitní večeře. A dvakrát až třikrát do roka udělat i šabat šacharit jako byl včera a víceméně donutit rodiče našich žáků Talmud-Tóry, aby na tyto šabaty přišli, protože i to je součást židovského vzdělání, ne jen kurz jednou týdně odpoledne.

Pevně doufám, že to bude fungovat, protože není větší radost než vidět, že komunita žije, že má budoucnost. A že děti trochu hlučí? No co, jsme v synagoze, ne v kostele!