Jedna z hlavních micvot na Jom Kipur je trýznit svou duši-tedy postít se. Týká se všech, kdo dosáhli věku bar nebo bat micva a je to jediný post, který je explicitně obsažený v Tóře (tedy de-oraita). Tóra nám ovšem zároveň říká, že je tu proto, abychom podle ní žili, nikoliv umírali, a tak jsou situace, kdy jde půst stranou, abychom zachovali život a zdraví.
Že se nepostí nemocní lidé je asi zřejmé. Rabíni učí, že lékař rozhodne, zda je nemocný schopen se postít nebo ne. Pokud nemocný cítí, že by půst nezvládl, i když lékař říká, že ano, věříme pacientovi. Pokud lékař říká, že pacient půst nezvládne a pacient tvrdí, že ano, věříme lékaři a nemocného přesvědčíme, aby se nepostil.
Navzdory obecnému přesvědčení nemají ovšem těhotné (a kojící) ženy bianko šek se nepostít. Pokud je žena zdravá, těhotenství probíhá normálně, lékař nic nenamítá a žena není v posledním měsíci, pak se podle halachy postit musí. Talmud (nedaří se mi najít citaci) nicméně uvádí, že pokud má těhotná žena nepotlačitelnou touhu něco sníst/vypít, pak se tato touha považuje za život ohrožující, pokud by nebyla naplněna a ženě dáme najíst/napít v malých dávkách, dokud tato touha nepřejde. Lékařova rada je ovšem často něco ve stylu-postit se můžete, dítěti to neublíží a pokud se vám začne dělat zle, přerušte půst (záleží ovšem na lékaři, jeho názoru na půst a jeho názoru na náboženství). A tak se rabíni dnes přou (a je příznačné, že se jedná o muže, kteří samozřejmě nikdy těhotní nebyli a nebudou), co to znamená, že se ženě udělá natolik nevolno, aby musela přerušit půst. Nejmírnější rozhodnutí říká, že by měla začít pít a jíst v malých množstvích (definice níže) hned jakmile začne cítit, že se jí lehce točí hlava, a pokud ví, že se jí špatně udělá (protože má zkušenost z předchozích postů a/nebo těhotenství), neměla by na to ani čekat a v malých množstvích by měla jíst a pít již od rána na Jom Kipur. A pokud ani to nepomůže, měla by půst přerušit úplně. Jiní rabíni jsou přísnější a žádají, aby žena vydržela, co to dá, klidně celý den v posteli (protože je důležitější se postit, než jít do synagogy).
Jíst a pít v malých množstvích je "terminus technikus", tedy jedná se o definici, co vlastně znamená jíst nebo pít. Podle této definice znamená pít vypít víc, než polovinu objemu vaší ústní dutiny a jíst znamená sníst víc než 30cm3 potravy v intervalu kratším než 9 minut (podle některých 4 minuty). Snědení nebo vypití "malého množství" (menší, než uvedený objem a při dodržení časového intervalu, ideálně 9 minut, pokud to nestačí pak 4 minuty) není z rabínského hlediska považováno za přerušení půstu, byť se nejedná o půst ideální. Těhotná žena musí tedy před postem odměřit, kolik je její "malé množství" tekutiny a naučit se odhadovat objem 30cm3 (pokud se jedná o krychli, například sýra, má hranu 3,1cm).
Jak jste asi pochopili, nejsem nemocná, ale čekáme s Elim potomka. A tak jsem dneska odměřila "malé množství" tekutiny (pro mě je to naplněná panáková sklenička z Ikey, občas se hodí mít tváře jako křeček) a připravím si malé porce (hlavně sušené ovoce kvůli cukru). Obecně posty nesnáším příliš dobře (vždycky končím s příšenou bolestí hlavy, jasnou známkou dehydratace), takže se budu řídit nejmírnějším předpisem, jinak hrozí, že sebou švihnu a to by našemu potomkovi určitě neudělalo dobře. A pokud ani to nebude stačit (podle předpovědi má být 29 °C, uf!), tak holt budu jíst a pít, kolik bude potřeba. Moje doktorka mi řekla přesně to, co je uvedeno výše-pokud vám nic není, postit se můžete, dítěti to neublíží, pokud se vám točí hlava, jezte a pijte v malém množství...
A i když se tedy nebudu postit "ideálně", tak další součásti "trýznění duše" na Jom Kipur se mne samozřejmě týkají-zákaz mytí a šlechtění se, zákaz nošení kožených bot a zákaz manželských radovánek (kdo by ovšem myslel na radovánky, když má hlad, žízeň a nečistil si zuby??!!).
Všem přeji snadný půst, com kal a hlavně gmar chatima tova, ať jste zpečetěni k dobrému!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire