Před svátky se na facebooku Bejt Simcha rozjela vášnivá diskuse ohledně placení za účast na bohoslužbě na Roš Hašana a na Jom Kipur, které Bejt Simcha organizovala v Pinkasově synagoze a žádala po účastnících závratnou sumu 200Kč (po studentech polovinu). Mnoho lidí vyjadřovalo velmi kritický názor a někteří použili i poměrně silné výrazy. Ale praxe placení za místo na bohoslužbě na Vysoké svátky není vůbec nová ani výjimečná a i synagogy, které tento způsob získávání peněz nepoužívají, mají jiné metody, jak udržet vyrovnaný rozpočet nebo i nějaký přebytek, který by se dal investovat do rozvoje komunity. V ČR ovšem značné škody napáchala vláda komunistů, která veškeré náboženské instituce podřídila státu, který je platil (mizerně) a lidé si odvykli, že naše náboženské obce musíme podporovat v první řadě z vlastní kapsy (výborně to shrnuje Jonathan Wootliff v rozhovoru pro Maskil).
U nás ve Štrasburku platí za účast na jomkipurové bohoslužbě ti, kteří nejsou členové naší obce (t.j. neplatí členské příspěvky) a v porovnání s ceníkem Bejt Simcha je to celkem pálka (150€/rodina, 75€/jednotlivec nebo 25€/student/nezaměstnaný). A to jsme v porovnání s Paříží celkem z levného kraje, v Paříži, například v Massorti komunitě Dor VaDor, platí za účast i členové komunity, kteří navíc platí i členské příspěvky (například manželský pár zaplatí 180€ jsou-li členy a 350€ nejsou-li členy). Na rozdíl od Bejt Simcha vyžadujeme přihlášení a platbu předem, abychom nemuseli řešit peníze o Jim Kipur a také proto, abychom měli jmenný seznam pro ochranku. Ale předpokládám, že Bejt Simcha toto umožňuje, protože se jim zatím nepodařilo přesvědčit účastníky, že by to šlo i jinak (možná by stálo za vyzkoušení použít systém přihlášení pomocí webů jako je weezevent, kde rovnou můžete zaplatit kartou?). Ono to časem půjde!
V ortodoxních synagogách je celkem obvyklá praxe (tak to tady alespoň dělá konzistorní hlavní synagoga), že vstup je volný pro všechny, ale pokud si chcete být jisti, že si sednete (a to během těch dlouhých bohoslužeb přijde vhod), tak platíte za místo a pak máte svoji židli jistou.
Co často také vidíme v (nejen) ortodoxních synagogách je prodávání poct. Během roku, když dostanete aliju k Tóře, dostanete po čtení vaší aliji požehnání (Mi-šebejrach) v rámci kterého řeknete, jak velkou částku synagoze věnujete. Na svátky se často alijot a další pocty (otevření Aronu, nesení Tóry, zdvižení Tóry atd.) prodávají předem a nebo jsou rozděleny mezi nejvýznamnější sponzory synagogy. Pokud máte sponzorů hodně, opakujete alijot tak dlouho, dokud nedojde řada na všechny (osobně pozorováno v hlavní konzistorní synagoze, je to děsná praxe, která neskutečně natahuje čtení z Tóry a ostatní účastníci se nudí a tlachají, očitý svědek vyprávěl, jak letošní čtení z Tóry na první den Roš Hašana trvalo k hlavní konzistorní synagoze neuvěřitelných 45 minut. My stejný text s 5 alijot+maftirem zvládli za 15). Jednou jedinkrát jsem byla v sefardské synagoze na druhý šabat během svátku Pesach a na vlastní oči jsem viděla dražbu alijot-zájemci prostě přihazovali až někdo danou aliju vydražil a slíbil, že konečnou částku po svátcích uhradí. Nejdražší pocty přesáhly sumu 1000 €. Nestačila jsem zírat. Chabad nevybírá, ale hned od začátku vychovává všechny příchozí k tomu, aby dávali sponzorské příspěvky podle svých možností. Že v tom jsou dobří jasně dokazuje jejich stále se rozvíjející síť synagog po celém světě a řada úspěšných projektů.
U nás odmítáme, aby udělené pocty měly nějakou souvislost s tím, kolik dotyčný synagoze daroval, ale samozřejmě nabádáme naše členy, aby poslali obci peníze i nad rámec členských příspěvků.
Co se z vybraných peněz platí? V první řadě zajištění daného svátku-pokud komunita nemá dostatečně velkou synagogu a musí si pronajímat jiný sál, pak nájem a úklid, často také rabín nebo chazan (mzda, ubytování, cestovné), ochranka. Co zbyde, jde na celoroční provoz komunity (u nás hlavně kurzy Talmud-Tóry pro děti, protože náklady z plateb rodičů nepokryjeme, nájem, topení a další přízemní záležitosti) a v ideálním případě na její rozvoj-nákup a oprava nezbytného vybavení (plánujeme nechat opravit jeden svitek Tóry, to samozřejmě z rozpočtu ani z přebytku kompletně nezvládneme a budeme tak nejspíš "prodávat písmenka", víc o tom napíšu, až projekt nabere jasnější obrysy). Každá komunita má svoje plány, jak se rozvíjet. Pokud židé, kteří do synagogy jdou jen na Jom Kipur a nejsou jejími členy, nemají reflex automaticky poslat před nebo po svátku sponzorský dar, pak je potřeba žádat vstupné. Zejména, pokud je takových účastníků na bohoslužbě většina. Je nefér, aby náklady nesli členové komunity a nemohli kvůli tomu realizovat projekty, které by komunitu posunuly dál.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire