Je to micva, být ekolo? (3.)

Dneska konečně trochu halachy, přečetla jsem knihu Environment in Jewish Law, kterou redigovali Walter Jacob a Moshe Zemer a příslušnou kapitolu z konzervativního The Observant Life, napsanou Lawrencem Trosterem a měla čas si trochu uspořádat myšlenky.
Hned na začátku je třeba říci, že žádná ucelená halacha na tohle téma neexistuje. Některé problémy se vyskytovaly už v minulosti (například nedostatek pitné vody), ale některé jsou úplně nové (třeba problém špatně rozložitelného a jedovatého odpadu). Takže není možné najít jeden příkaz a nebo zákaz a říct: "to je ono, na tomhle můžeme postavit naše odpovědi na tenhle moderní problém". Na druhou stranu ale existuje několik halachických proncipů, na kterých je možné tyto odpovědi stavět, což ve finále je možná i lepší, protože to umožňuje větší flexibilitu  a rychlejší adaptaci halachy na nejnovější vědecké poznání.
Jak už jsem citovala v prvním článku, hned na začátku Tóry najdeme dvě verze stvoření světa a s ním dvě varianty toho, co je naší povinností-opanování Země, neb jsme vrcholem stvoření (Gen. 1:28) a nebo být "jen" jejím správcem (Gen. 2:15). Vysvětlení tohoto zdánlivého rozporu nabízí midraš Kohelet rabba (7:1): "Pohleď na Boží dílo – kdo může narovnat, co bylo pokřiveno? Když Bůh stvořil Adama, prvního člověka, provedl ho Zahradou a ukázal mu všchny stromy v ní a řekl mu: "Podívej, jak krásná a příjemná jsou má stvoření, Vše, co jsem stvořil, stvořil jsem pro tebe. Dbej, abys nezničil můj svět, protože pokud to uděláš, nikdo to po tobě nenapraví."" Ano, vše, co je na Zemi je tu pro nás, ale to neznamená, že to můžeme zničit, protože není nikdo, kdo by to po nás mohl opravit.
Další, často citovanou micvou, je bal tašchit (nenič), která vychází z biblického zákazu kácet při obléhání měst ovocné stromy (Deut. 20:19-20). Rabíni tento zákaz rozvinuli tak, že zakazuje jakékoliv bezúčelné ničení čehokoliv, co má nějakou cenu, od zvířat a rostlin až po potraviny a výrobky. Ale řekneme-li A, je třeba říct také B, protože tento zákaz není tak jednoduše plošný-pokud má člověk nějaký dobrý důvod, je možné pokácet i ten ovocný strom, protože zájem člověka (zejména jeho zdraví a život, nebo i jen jejich potenciální ohrožení) jsou vždy na prvním místě. Což je jeden ze zásadních halachických principů, kterým bychom se měli v rozhodování o ekologických otázkách řídit, ale o tom ještě později.
Talmud a později Maimonides a další rabíni, řeší praktické otázky mezilidských vztahů-obtěžování sousedů hlukem, zápachem nebo třeba prachem z našeho podnikání a Talmud tak předepisuje vzdálenost a umístění po větru například pro koželužny, které byly ve starověku prototypem zapáchající dílny. A Talmud obecně uznává (Ketubot 101a), že žít ve velkém městě není příjemné a Raši to glosuje tím, že ve velká města jsou přecpaná a chybí sady a parky a čerstvý vzduch.
Tóra nám přikazuje zachránit vlastní nebo cizí život (pikuach nefeš, Lev. 18:5) a stejně tak zakazuje vědomé sebepoškozovaní (Lev. 19:28) a tedy i poškozovat zdraví druhého. To, že my tady v Evropě často nevidíme, za jakých podmínek jsou vyráběny věci, které často ani nepotřebujeme a které za chvíli vyhodíme na skládky, nás nezbavuje odpovědnosti. Tóra po nás totiž žádá, abychom dopředu promýšleli dopady naši činnosti (Deut: 22:8-postavíš-li nový dům, udělej na jeho střeše zábradlí a nezatížíš tak svůj dům krví, kdyby z ní spadl, kdo z ní má spadnout). Nehledě na to, že Tóra po nás žádá mít "poctivé váhy, poctivá závaží a poctivou měrku" a je otázka, zda bídné mzdy dělníků ze třetích zemí náhodou neodporují této micvě...

Co si z toho tedy vzít? Jsou oblasti, ve kterých pikuach nefeš jednoznačně trumfuje nad ekologickými ohledy-asi nikdo nebude zpochybňovat používání jednorázového lékařského vybavení, které je sterilní a bezpochyby zachraňuje každý den mnoho životů. Jsou oblasti, ve kterých je to složitější-máme trvat na bio zemědělství (mluvím o rostlinné výrobě) s tím, že základní potraviny budou výrazně dražší a pro mnoho chudých lidí to může znamenat reálný existenční problém. A nebo ohrožovat život dotyčného zemědělce nebezpečnými postřiky a všech kdo žijí kolem jeho pole, kdo pijí vodu, do které se látky z jeho pole dostanou (ve Francii proběhly médii případy zemědělců, kteří onemocněli leukémií v důsledku používání postřiků). A pak tu máme zbytnosti typu plastových brček, jejichž zákaz opravdu nikoho na životě neohrozí.
Měli bychom se tedy snažit o uměřenost v naší spotřebě, zajímat se o to, odkud pochází to, co jíme (košer neznamená automaticky ekolo!), co si oblékáme, co na sebe mažeme a věci, které vlastníme a jak to všechno bylo vyrobeno a co se s tím stane ve chvíli, kdy to vyhodíme. A nezavírat oči před tím, co zjistíme, ale snažit se z toho vyvodit nějaké důsledky. Možná výsledkem bude nějaký nedokonalý kompromis, ale lepší něco, než nic. Jsou oblasti, ve kterých se bez plastů neobejdeme, jen je potřeba je používat uvážlivě. A jsou životní situace, kdy naše možnosti ekologického chování jsou omezené. A naopak bychom se při vyvozování důsledků neměli nechat strhnout první ekolo webovou stránkou, na kterou narazíme. Například začít si doma vyrábět veškerou kosmetiku doma na bázi kokosového oleje není až tak ekolo, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ty kokosové palmy někde musí vyrůst a olej se k nám do Evropy musí nějak dostat a když se najednou miliony Evorpanů rozhodnou, že bez kokosového oleje ani ránu, tak to bude mít stejný dopad, jako když před pár lety se začal do všeho cpát palmový olej...A také nemyslet jen na sebe, ale na všechny, kteří jsou v tom řetězci od suroviny k výrobku zainteresováni. Tohle je asi ta nejtěžší část.
No, pořád mám o čem přemýšlet a co zlepšovat...