Micvot vázané na čas versus dítě

Ačkoliv v ortodoxním judaismu se v tomto směru věci hýbou jen velmi pozvolna, v případě progresivních směrů (konzervativního a liberálního) došlo už dávno ke zrovnoprávnění ženy ve všech sférách židovského rituálu (s výjimkou micvot vázaných na biologickou realitu, jako je obřízka a nida), nejprve opatrně ("ženy mohou na sebe vzít micvot, které byly tradičně vyhrazeny mužům") a později natrvdo ("ženy jsou povinny stejnými micvot jako muži", viz responsum Pamely Barmash). Ono je to logické, jak píše Ilana Kurshan ve své krásné knize If All the Seas Were Ink-dnešní žena nemá z ženou v Talmudu moc společného, naopak má víc společného s mužem, jak je viděn v Talmudu-rozhoduje o sobě sama, je schopná se uživit a vládne svým časem. V Talmudu byla žena podřízena nejprve svému otci a pak svému manželovi, později se zdůvodňovalo vyjmutí žen z některých micvot tím, že se musí starat o dítě a není tedy paní svého času, ale v dnešní době i tento argument bledne (apologetiku ve smyslu, že ženy jsou víc duchovní a nemají tedy tyto micvot zapotřebí, nebudu vůbec rozebírat). Ne tedy, že by se ženy přestaly starat o děti, ale většina žen už nemá tolik dětí, aby péčí o ně strávila prakticky celý život. Obvykle zakládáme rodinu později a o péči o děti se dělíme s manželem/partnerem, ať už rovným dílem, nebo podle časových možností obou dvou. Takže žena je po většinu svého života paní svého času a není tedy důvod, aby byla i nadále vyjmuta z takzvaných "časově vázaných micvot", tedy micvot, které byly po staletí doménou mužů (typicky tefilin, cicit, modlitba v pravidelný čas a s ní spojené právo být počítán do minjanu atd...).

Ale ve chvíli, kdy přijde na svět potomek, nastává otázka, co s těmito micvot? V určitém životním období skutečně dítě nemůže čekat, až maminka dokončí modlitbu a rozmotá se z tefilin. Konzervativní rabíni však mysleli i na to-vzhledem k tomu, že postarat se o nemohoucího, ať už miminko, nemocného nebo starého člověka, je naší povinností a vzhledem tomu, že ten, kdo se zrovna věnuje jedné micvě je automaticky zproštěn jiných micvot (Talmud Suka 25a), je žena (nebo muž, pokud je to on, kdo se stará o dítě!), která má plné ruce práce s dítětem zproštěna povinnosti dodržovat micvot vázané na čas. Toto zproštění povinnosti platí vždy jen v přesný čas, nikoliv plošně. To znamená, že pokud přes týden žena nemá ani chvíli na to to, aby odříkala některou z pravidelných modliteb, ale v sobotu dopoledne dítě pohlídá babička, pak žena je v synagoze počítána do minjanu, protože v tu chvíli se o dítě nestará, má tím pádem povinnost pravidelné modlitby a z ní plynoucí právo být započítána.

Rabíni nijak nestanovují limit do kdy by rodina měla zorganizovat svoje fungování tak, aby se žena mohla vrátit zcela pravidelně i ke svým rituálním povinnostem, což je logické. Každá rodina je jiná, každé dítě má jiné nároky. Někdo se dokáže rychle vrátit k pravidelnému rytmu (byť třeba za cenu osekání pravidelných modliteb na naprosté halachické minimum), někdo bude mít dlouhé přechodné období, kdy pár dní to půjde a pak zase ne, někdo si dá delší pauzu. Je ale dobré myslet na to, že děti nás pozorují a pokud chceme, aby něco dělaly nebo nedělaly, je v první řadě nutné jim jít příkladem...

No, tak to by byla teorie, brzo uvidím, jak zelený je strom života...:-)