Židovky jsou samozřejmě těhotné úplně stejně jako všechny ostatní ženy, ale existuje pár drobných kulturních rozdílů. První věc, která mě opravdu překvapila, je silně zakořeněný minhag (zvyk) nekupovat a nepořizovat domů nic pro dítě dokud se nenarodí. Kvůli ajin ha-ra (zlému oku), prostě jak se česky říká "aby to člověk nezakřiknul". Respektive, ani mě tak nepřekvapilo, že takový zvyk existuje, ale fakt, že je pořád hodně žen, které se ho drží. Paní, která učí v naší komunitě Talmud-Tóru pro děti šla málem do mdlob, když jsem jí řekla, že máme výbavičku v podstatě komletní. Upřímně řečeno netuším, jak to ty, které se tohoto zvykud drží, dělají, protože tady naprostá většina porodnic vyžaduje, aby nastávající matka ve své tašce do porodnice měla i oblečení pro své dítě na celou dobu pobytu v porodnici, erární oblečení pro novorozence se tady moc nevede...a bez sedačky ho není možné odvézt domů (leda pěšky v šátku). Ale je fakt, že v tradičních velkých rodinách to asi nebude žádný nepřekonatelný problém...
O tom, že jméno se nesděluje až do obřízky nebo do pojmenování (pro dívky) jsem už psala. S tím souvisí ovšem to, že obřízku nebo pojmenování je třeba alespoň trochu zorganizovat, zejména není-li mohel snadno dostupný. Drobný háček je, že obřízka se dělá osmého dne po narození, ale den narození obvykle neznáme...Eli zavolal jednomu pařížskému mohelovi (štrasburští mohelové nejsou příliš svolní pracovat spro liberální komunitu a už vůbec ne v případě, že matka je konvertitka nebo dokonce vůbec není židovka, v případě, že židovský otec chce dítě ihned konvertovat), aby zjistil co a jak. Mohel ho ujistil, že to nebude žádný problém (mohel je lěkařm urolog-pediatr a ortodoxní, ale je pro něj důležitější umožnit otcům splnit micvu obřezat svého syna, než názor rabinátu na liberální židy) a že bychom si měli také předem zajistit pediatra, který následně udělá převaz a vůbec bude kontrolovat, jestli se všechno hojí, jak má. Ze zkušeností našich přátel víme, že je dobré sehnat židovského dětského lékaře, u kterého nehrozí, že by obracel oči v sloup a dával najevo, co si o tomto naprosto zásadním židovském rituálu myslí.
V případě narození holčičky je to jednodušší. V aškenázských kruzích tradičně její jméno otec ohlásí, když je o nejbližším šabatu vyvolán k Tóře. V sefardských kruzích (a obvykle i v liberálních kruzích) se organizuje "zeved ha-bat", tedy pojmenování dívky zhruba měsíc po narození, který může probíhat doma nebo v synagoze a je to podobná sláva jako obřízka, jen mohel tam z pochopitelných důvodů chybí. V případě, že má dívka civilní židovské jméno, tak to vůbec nekoliduje s výše zmíněným zvykem jej nesdělovat až do oficiálního pojmenování.
Talmud říká, že dítě v děloze studuje Tóru a že při narození dostane od anděla ránu mezi nos a horní ret a všechno, co se naučilo zapomene (a proto tam všichni máme rýhu). Je to hezká metafora, ale vzhledem k tomu, že dnes už víme, že plod od určitého věku v děloze slyší, rozhodla jsem se neponechat nic náhodě a začala jsem ranní a večerní Šema kantilovat hezky nahlas, aby melodie, kterou si z břicha bude pamatovat byla právě tahle. Tak uvidíme, jestli to bude fungovat. Také jsem si všimla, že se hezky hýbe během našeho pravidelného studia Talmudu, ale tam si teda nejsem jistá, jestli je to tím, že by ho diskuse tak zaujala a nebo ho hlasy spíš rušily.
Každopádně už se to blíží, tak uvidíme co a jak bude. U prvního dítěte člověk prostě neví, do čeho jde a rady a zkušenosti ostatních mu jsou celkem k ničemu, obzvlášť když se na něj hrnou ze všech stran a vzájemně si protiřečí...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire