Avi: Parašat Acharej Mot (Vajikra 16:1 – 18:30)

Tóra je náš svatý zdroj moudrosti a učení. Ale to neznamená, že nepodléhá interpretaci. Už z kabaly známe pojem Pardes, který naznačuje hned čtyři významové vrstvy textu a je zkratkou slov: pšat, remez, draš a sod. To znamená, že verše mají význam doslovný, ale taky další, skrytější- alegorický, až po mystická tajemství. Vše v jednom. V naší paraše se o tom můžeme přesvědčit.

Píše se tu: „Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospdin!“ (Vajikra 18,5) A teď sledujte ten výkladový koncert našich moudrých: co to znamená- „žít z nich“ (bahem) ? Někteří to překládají ještě doslovněji „v nich“, čili, že jsou smyslem života, nebo že život je odměnou za plnění přikázání. Podle Josefa Albo jde o život příští. Podle Rambana – o život kolektivní, splečenský. Nejzajímavější je jistá talmudická interpretace, ve které Jehuda jménem Samuela učil, že jde o to žít a ne umřít při plnění přikázání. A odtud je ono „ohrožení života“ (pikuach nefeš), které ruší šabatová omezení. A to je závazný výklad: děláme všechno co je třeba, abychom léčili nemoc. Existuje tu také možnost, která tu interpretaci zužuje (jednáme tak, když nemoc ohrožuje život) a jiná, která ji rozšiřuje (že i drobná choroba může vést k těžší nemoci a hypoteticky až k ohrožení života). V tom tradičním prostředí tuto otázku řeší rabín. My se dnes většinou rozhodujeme sami a záleží na nás, nebo na našich možnostech konzultace s rabínem.

Krajewski v této souvislosti připomíná ještě jeden detail, vyžadující interpretaci: jestli přikázání, aby v případě záchrany života se mohl porušit šabat, platí také v situaci záchrany nežidovského života? Je to dost šílená otázka a drtivá většina Židů v tom nemá žádnou pochybnost, ale v jistém prostředí velice tradičních bývá odpověď negativní, protože přece pouze Židé mají plnit přikázání a skrze ně žít. Přestože to je názor absolutně okrajový, budí oprávněnou nevoli. Navíc se ta interpretace našeho verše v Talmudu rozšiřuje i na okruh těch, kteří mohou plnit přikázání. Je v něm řečeno „zachovávejte“ a v předchozím „dodržujte“, „podle nich postupujte“ (tak mluví Mojžíš k Židům), ale na konci je řečeno ne „budete žít“, ale že „člověk… žije skrze ně.“ R. Jirmijahu uvádí tenhle i jiné citáty, aby z nich zformuloval učení, že „dokonce ne- Žid, který plní Tóru, má být přijímaný tak, jakoby se rovnal veleknězi.“ Každý člověk tedy má potenciál velekněze! Může se zdát, že tak silná myšlenka je založená na dost chatrné interpretaci jednoho obratu. Ale přesně takhle se v judaismu postupuje. To, nakolik chceme přijímat nové interpretace, záleží na nás. Můj rabi Pečarič říkal, že judaismus není náboženstvím pro malé děti, že je potřeba používat ty špagety v naší hlavě a ne jen tupě papouškovat.

V naší paraše jsou také podrobně vyjmenovány zakázané sexuální styky. Každému je jasné, že například sexuální zneužívání dcery otcem je pobuřující a zavrženíhodné. S tím se ztotožní každý. Takže jistá omezení mají existovat, s tím také souhlasí každý. Ale na jakém principu? Ne vždy jsou reakce tak jednoznačné v jednotlivých případech. V Tóře je taky řečeno: „Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost.“ (Vajikra 18,22) Je v tomhle vyjádření nějaké místo pro dvojznačnost? No, homosexuálové, kteří tak i otevřeně chtějí žít a zároveň zůstat v rámci judaismu, jako první poznamenají: ten zákaz se týká mužů a neomezuje tedy lesbičky. A za druhé: je ho možné vzít doslova: „neobcovat tělesně s mužem jako s ženou“ a neznamená to ani to, že muž nemůže milovat muže, ani to, že nemůže obcovat tělesně, jenom zkrátka jiným způsobem, než se tak činí se ženou.

Tohle je pro mě opravdu španělská vesnice a nevěděl jsem dlouho, jak se s tímto veršem srovnat. Existují přece lidé, kteří se tak prostě narodí a jsou stejně jako my buď špatní nebo dobří. Bez ohledu na to, co si o tom myslíme, je jasné, že tato interpretace je prakticky totožná, používá stejné prostředky jako ty, které používáme po věky i v jiných případech. Má tedy cenu nové myšlenky spojovat s verši a slovy Tóry? Jistě- vždyť právě díky tomu po věky trváme. A určitě to tak i nadále zůstane. Jak řekl Lévinas: „Probuzení zájmu o velké knihy judaismu, nutnost používat vůči nim ne mysl vzedmutou emocemi, ale vyžadující myšlení, to vytváří základní podmínku přetrvání Židů v diaspoře.“