Avi: Parašat Haazinu (Devarim 32, 1- 52)

   V dnešním čtení z konce V. Knihy Mojžíšovy  najdeme i tohle Mojžíšovo ujištění o Hospodinu: „On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.“ (Devarim 32,4)

  Tady ten verš je základem židovské víry. Hospodinovy cesty jsou dokonalé, přestože je třeba momentálně vůbec nechápeme a zdá se nám, že jen ztěžka klopýtáme a naše omezené lidské vnímání by bez této emuna = víry, bylo beznadějné.  Skvělí „baalei musar“- velikáni židovské etiky, jako je rabín Jehuda Zev Segal a rabín Nosson Wachtfogel každému doporučovali, abychom si vedli ve svém životě osobní deník hašgacha pratit - deník takových osobních doteků Boží prozřetelnosti. Tím se pak báječně posiluje emuna a člověk potom snáz počítá s tím, že je s ním Hospodin v každé situaci.

  Nemusí hned jít o život, jako při přežití pekla holocaustu, to pak musel být nepřetržitý tok zázračných „náhod“.  Ale i u drobných věcí, nebo životních zlomů můžeme vidět ty zázraky všedních dní.

  Jeden takový příběh jsem vyčetl nedávno a velmi se hodí k tomuto tématu:  Byl to takový chladný, jasný večer v Jeruzalémě a rabín Noach Seretsky se svou paní a jejich dcerou Leou se vydali na autobusovou zastávku  u jejich domu. Dcera Lea se měla příští den vdávat a Seretsky se chtěl pomodlit u Kotel HaMaaravi, aby Hospodinovo požehnání přebývalo v domě mladého páru.

  Jenže když dorazili na zastávku, zjistili, že ten autobus, který je tam měl dovézt, tu noc nejede. Seretsky se pokoušel sehnat taxíka, ale spousta lidí se pokoušela o totéž. Skupina mužů, kteří zastavili taxi a jeli také ke Kotelu, poznala rabína Seretského a nabídli mu jedno volné místo. Po konzultaci       s manželkou to místo přijal a odjel . Nyní se snažila paní Seretsky s dcerou o stejný úspěch. O chvíli později zastavilo u chodníku taxi s manželským párem uvnitř. Když paní Seretská řekla, že jejich cílem je Kotel, paní z taxíku řekla: „To je místo, kam máme i my namířeno. Prosím, sedněte si ke mně dozadu a manžel bude sedět vepředu u řidiče.“

  Pár byl z USA. Když se paní Seretsky zeptala, jestli existuje nějaký zvláštní účel jejich návštěvy Izraele, žena odpověděla: „ No, Žid nepotřebuje důvod, aby přišel do Erec Jisrael. Ale, po pravdě řečeno, jedním z důvodů je pomodlit se tu, aby naše dcera našla toho pravého partnera do manželství. V rozhovoru, který následoval, popsala žena typ bachura, který hledali pro svou dceru. Paní Seretsky odpověděla: „Myslím, že o takovém bachurovi vím. Je z Ameriky a nedávno se tam vrátil poté, co se tu nějakou dobu učil. Byl často naším hostem o šábesu a můj manžel si ho velmi vážil.“ Zmínila i jméno mladého muže a některé jeho vlastnosti. Dospěla k závěru: „Tady je moje telefonní číslo. Prosím, zavolejte mi a jestli budeme moci, jakkoli vám pomůžeme.“

  O čtyři týdny později paní Seretsky přijala telefonát od této ženy. „Paní Seretsky, tomu nebudete věřit – naše dcera je zasnoubená s chlapcem, o které jste mluvila!“ Jak k tomu došlo, je neuvěřitelné. „Víte, než jsme s manželem odjeli do Erec Jisrael, navrhli jsme naší dceři tři úžasné bachurim. Nemohli jsme se mezi nimi rozhodnout a mezitím jsme zamířili do Izraele. Můj manžel i já jsme plánovali pomodlit se u Kotelu a na dalších místech za „sijata diŠmaja“. Dohodli jsme se předem, že pokud uvidíme cokoli, co by mohlo být považováno za nebeské znamení, které nás nasměřuje k jednomu z těch tří adeptů, budeme podle toho jednat. No a jeden z těch tří bachurim byl ten, o kterém jste mluvila v taxíku. Můj manžel a já jsme nemohli uvěřit vlastním uším. To pro nás bylo znamením z Nebes.“

  Zajímalo by mě, který matematik- statistik by dokázal vypočítat tu možnost pravděpodobnosti, aby se tohle všechno mohlo v reálném čase uskutečnit, když tam bylo ve hře tolik proměnných veličin: tři adepti na ženění na druhé straně zeměkoule, a právě jeden z nich studoval ve správné čase v Izraeli a ještě se stal takovým oblíbencem, že byl zván právě k této rodině na šábes, dále: nejedoucí autobus a střetnutí těchto dvou světů v jednom, konkrétním taxíku. Ta pravděpodobnost, že se něco takového stane a zaklapne to všechno do sebe, je  bez hašgacha pratit prakticky nulová.

  A vzpomněl jsem si přitom i na jednu epizodu z vlastního života.  Začátky každého manželství jsou obtížné. Je třeba se zařídit, sehnat byt, nějak ho zaplatit. Měli jsme už jedno dítě, manželka byla na rodičovské. Když někdo nostalgicky vzpomíná na tu dobu komunismu, musím se pousmát. Maso k obědu jsme měli jen když nás rodiče o víkendu pozvali na oběd a počítali jsme doslova každou korunu. Přes nějaké známosti jsme se stali členy bytového družstva a měli jsme zaplatit částku, o které jsme mohli jen snít. Zařídili jsme si půjčku a stále nám ještě chybělo. Naštěstí jsme měli vkladní knížku po dědečkovi. Byla na částku, která na korunu přesně odpovídala zbývající sumě, takže jsme ji museli celou vybrat a knížku zrušit. Byla zima, nevlídno, plno bahna a mokrého sněhu. Stáli jsme ve dlouhé frontě i s malým Filípkem, uprostřed davu nevrlých lidí. Když jsme konečně přišli na řadu, vyplnili heslo- vkladní knížka byla na heslo – bylo to špatné heslo. Nervozita stoupala. Když jsme se konečně trefili, po pár nápovědách úřednice,  tak ta najednou ztuhla. „A kolik si myslíte, že tam máte?“ Teď už jsme propadali panice- copak tam není tolik, co potřebujeme? Co se vlastně stalo, co jen budeme dělat? Paní za přepážkou se usmála a ukončila naše trápení. „Vážení, vaše knížka je výherní a vy jste vyhráli nejvyšší možnou výhru- 250 %  z uložené částky.“ Ani si neumíte představit, jaký kámen nám spadl ze srdce a jak jsme se z těch nečekaných peněz těšili. A jaká to byla „náhoda“  v té nejkritičtější chvíli. Naše vděčnost Bohu neznala mezí...

  Kdybych měl nějaký ten deníček hašgacha pratit, určitě by tam tahle událost měla své čestné místo.  A věřím, že i vy byste mohli navázat a přidat taky něco, co by ilustrovalo ten dnešní verš: „On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.“ (Devarim 32,4).