Halachická minima

 V soukromé diskuzi navazující na jeden můj post jsme se dostali k otázce, jak velká musí být chala na šábes, aby byla "košer". Tak mě napadlo napsat krátký příspěvek o halachickém minimalismu, o tom, že často stačí méně, než bychom si mysleli.

Začneme chalami-chala/barches je sváteční chleba, nic víc. Na šabat a na svátky bychom měli mít něco lepšího, než máme běžně celý týden, proto byla stvořena chala, která je z bílé mouky a trochu sladká (ale pořád by měla být bližší chlebu než buchtě, aby nebylo pochyb, že se nad ní říká požehnání "ha-moci" a ne "borej minej mezonot"). Pokud nemáme z nějakého důvodu chalu, chleba bude fungovat úplně stejně, jen je potřeba mít dva celé chleby (chybět může 1/48 chleba, pokud by to jinak nešlo, jen teda nevím, kdo to bude měřit), takže dvě francouzské bagety budou přeci jen praktičtější než dva bochníky Šumavy. V případě potřeby lze také jeden bochník cheba nahradit jedním celým (neolámaným) macesem. Maces je totiž taky chleba. Nahrazovat oba chleby macesem se mimo Pesach, kdy je to naopak přikázáno, během roku nedělá. Co se rozměrů chal týče, jak řekl Eli-velikost chaly se řídí počtem pozvaných hostů. Na večeři ve dvou nepotřebujete obrovké chaly, velikost housky úplně stačí. Podle Talmudu, za jídlo se považuje, když sníme 1 kezajit chleba (pak jsme povinni odříkat Birkat ha-mazon, pro talmudické rabíny jídlo=chleba). Kezajit je velikost olivy. Ačkoliv během staletí mnohé rabínské autority nafoukly velikost olivy na nějakých 30 g (vyčerpávající historickou analýzu poskytuje Rabi Slifkin), což zejména v souvislosti s konzumací macesu přestává být legrace, neexistuje žádný realný důvod se domnívat, že olivy v talmudických dobách byly jiné, než ty dnešní (ještě stále plodí olivovníky z těch dob a jejich plody se ničím neliší). Takže stačí kouknout do ledničky a hned vidíte, jaký objem chaly na osobu potřebujete...(ve skutečnosti jí budete potřebovat asi trochu víc, málokdo bude spokojený jen s tím kezajitem. Kezajit je minimální dávka, nikoliv doporučená dávka, který by vám měla stačit k jídlu!)

Víno-na kiduš, havdalu a čtyři poháry vína během sederové večeře potřebujeme víno nebo hroznový džus. Ale kolik? Podle Talmudu (Pesachim 108b) potřebujeme čtvrtinu logu (revi´it), který odpovídá 1,5 vajíčka. A jsme zpátky u problému bobtnajících oliv a vajec. Na realistických 75 ml se všichni neshodnou a Chazon Iš to dotáhl až na 150ml, když předpokládá, že dnešní vejce jsou poloviční proti těm, co znali talmudičtí rabíni, hm, hm...Na kiduš také není potřeba víno nebo džus pro všechny u stolu, napít se však musí alespoň jeden. Ale stejně jako u chleba-tohle je minimum, většinou se u stolu najde někdo, kdo by si ke sváteční večeři sklenku vína dal...A když není košer víno ani džus? Večer prostě odříkáme kiduš nad chlebem a jen vyměníme požehnání "borej peri ha-gafen" za "ha-moci lechem min ha-arec". V poledne pak můžeme místo vína použít i pivo, yhisky, slivovici, vodku...jen opět vyměníme požehnání "borej peri ha-gafen" za "šehakol nihje bidvaro" Na havdalu můžeme použít jakýkoliv nápoj (opět s výměnou požehnání), kromě vody. Z ryze praktických důvodů je pivo nebo třeba pomerančový džus mnohem vhodnější než třeba ta slivovice, že...

Nemáme-li spletenou svíci na havdalu, dvě svíčky, které budeme držet u sebe tak, aby se jejich plameny spojily. Francouský masorti rabín navrhuje v nouzi i dvě sirky, nicméně, tady bych spíš použila špejle, aby si člověk nespálil prsty.

Tím nechci řít, že bychom se měli běžně spokojit s bagetou místo chaly a dělat havdalu se špejlema, jen jsem chtěla ukázat, že v případě nouze lze zaimprovizovat a pořád zůstat v halachickém rámci. Velká chala není víc košer než malá, havdala nad pivem není o nic míň havdala než ta nad vínem...