Mám za sebou první část svátečního maratonu měsíce Tišri. Test na covid jsem měla (podle předpokladu) negativní, byla to taková pojistka pro mě i pro ostatní účastníky bohoslužby, protože oni sice seděli v rouškách a ten nejbližší ode mě byl tak 3 metry, ale i tak, já ani druhý chazan jsme roušku neměli a tak bylo lepší si ten test nechat udělat (zvlášť, když Šmuli přinesl domů rýmu...).
Konfigurace židlí v synagoze připomínala spartakiádu-všichni na značkách. Měli jsme i dva pulty-pro každého chazana jeden. A šofar obalený v roušce...myslím, že víc už jsme toho pro zajištění bezpečnosti udělat nemohli.
S takovou konfigurací a maskovanými účastníky nebylo úplně jednoduché dosáhnout žádoucí kavany, ale první den se mi to celkem podařilo, do keduši jsem vyždímala všechno, co ve mně bylo a za mnou (byla jsem čele k Aronu) bylo takové ticho, že by bylo slyšet i spadnutí špendlíku. Čtení z Tóry už bylo slabší, přeci jen bylo znát, že čtení pro první den čtu první rok a ještě to není usazené. Ale zvládli jsme to a mám nějaké nápady co a jak udělat příští rok jinak. Také jsem měla možnost, v rámci minimizace počtu osob, které se dotýkají svitku Tóry udělat hagbaha (zdvihnutí svitku Tóry po skončení čtení, rozvinutého tak, aby byly vidět tři sloupce textu, na místě, kde se četlo). Nikdy před tím jsem hagbaha nedělala, měla jsem z toho velký respekt a brala jsem to tak, že tohle je pocta jen pro silné chlapy (už jen proto, že jsem viděla, jak s tím občas bojují). Takže když jsme došli k tomu, že by bych měla udělat hagbaha, chtěla jsem si to nejdřív zkusit, naše svitky mi přišly vždycky hodně těžké. Ve středu jsme měli generálku s naším pianistou a já jsem také přerolovala svitky na správné místo (čteme i tradiční maftir, který se týká obětí na Roš hašana a je v paraše Pinchas). A s údivem jsem zjistila, že ty svitky nejsou vůbec těžké a zvednu je nad hlavu jako nic. No, mateřství a zvedání, teď už patnáctikilového, dítěte, ze mě udělalo silnou ženu :-D
Druhý den už jsem byla unavená a cítila jsem, že kavana není, co by měla být (určitě hrálo roli, že Šmuliho hlídala kamarádka, u které byl na hlídání poprvé), ale čtení z Tóry proběhlo v pohodě, přeci jen, už jsem Akedu četla po čtvrté a bylo by smutné, kdyby to nebylo znát. Mimochodem k Akedě napsal zajímavý komentář rabi than Tucker z institutu Hadar (Redeeming the Akeidah, Halakhah, & Ourselves - Rabbi Ethan Tucker, je to asi tak v polovině stránky pdf ke stažení).
Tak snad se situace do Jom kipuru nijak dramaticky nezhorší a budeme moct udělat boholsužby tak, jak máme naplánováno. A držím palce, aby ani v Čechách nedošlo k nějakým dramatickým zákázům a opatřením.
Gmar chatima tova všem!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire