Pískoviště a "dina de-malchuta dina"

S narůstajícím počtem případů Covid-19 přikázala prefektka Dolního Porýní povinné nošení roušky pořád a  všude pro osoby starší 11 let ve městech nad 10 000 obyvatel (to se samozřejmě nesetkalo s velkým nadšením a rozhodnutí bylo soudně napadeno, nicméně zatím platí). Takže roušku musíme mít nejen do obchodu, v dopravních protředcích a jiných uzavřených prostorech, na venkovních trzích (kde bývá fakt hodně lidí), ale i na procházce v parku (za předpokladu, že nejezdíte na kole nebo neběháte...logiku v tom nehledejte). Nadšení z toho nejsme, ale dodržujeme předpisy a doufáme, že to nebude dlouho trvat a nějak je upraví, abychom alespoň v parku mohli volně dýchat. Tenhle článek není polemika, zda roušky ano, nebo ne a co si o tom myslím, pouze o dodržování pravidel.

Šmuliho novou vášní je pískoviště, takže po šabatové odpolední siestě jsem ho vzala do parku na písek. Bylo tam pár rodičů s dětmi, prostě sobotní odpoledne. Všichni měli povinnou roušku, až na jeden pár. Viditelně židovský pár-ona měla tichl, on jarmulku. Přemýšlela jsem, zda jim něco říct a co, ale než jsem se odhodlala (to přemýšlení mi trvalo tak 15 minut), tak i s jejich synem odešli. A mě pak celé odpoledně žralo, že jsem se nerozhoupala rychleji. Proč? Protože tnhle pár demonstroval, že jsou věřící židé a zároveň mají stát a jeho nařízení na (košer) salámu. Protože dělají židům (a tím pádem i Nejvyššímu) špatnou reklamu, říká se tomu "chilul Hašem". Také je notoricky známý talmudický princip "dina de-malchuta dina", zákon země (ve které žiji) je zákon. A taktéž v Talmudu najdeme princit "pikuach nefeš", který nám přikazuje chránit zdraví a život sobě i jiným. Takže pokud někdo chce nosit jarmulku i venku, měl by si nasadit i roušku, pokud to stát přikazuje. A nebo venku sundat tu jarmulku.

Do podobné situace se dostal i Eli v tramvaji, ještě v době, kdy byly roušky povinné jen v uzavřených prostorách. Také nakonec nic neřekl a také ho to celé odpoledn štvalo. A to už vůbec nemluvím o tom, jak jsme před koncem karantény náhodou objevili "tajný minjan". Byl tak tajný, že když se z domu trousili jeho účastníci, tak pán domu ještě za nimi křičel, že mincha bude v šest...že si účastníci nesli pod paží strašně nenápadně složený talit, to už jenom podtrhovalo situaci. A v tomhle případě účastníci minjanu neporušili jen výše zmíněné principy, (dina de-malchuta dina, pikuach nefeš, chilul Hašem), ale i nařízení vrchního rabína Francie i Dolního Porýní, dajana a v podstatě asi všech oficiálních židovských autorit.

Mám námět na přemýšlení pro nadcházející svátky. Ani ne tak, o tom co dělají nebo nedělají ostatní, ale jak se slušně a včas ozvat, když si myslím, že to co dělají opravdu není správné.