Přiznávám, že poslední dobou blog trochu flákám. Je to hlavně tím, že jsem hodně unavená a že se vlastně "nic" neděje. Před dvěma týdny jsme měli v obci bar micva, které proběhlo v kapli zapůjčené od protestantů (kříž sundali a jiné další dekorace tam nebyly), ale tam jsem nebyla, protože v pátek večer je potřeba se postarat o Šmuliho a v sobotu tam bylo příliš mnoho lidí, pozvaných hostů rodiny, a překročili bychom limit. V pátek u nás sice večeřel rabín, který bar micva vedl, ale Šmulimu se zrovna rozjížděla rýma, špatně usínal, takže jsem tam mezi hlavním jídlem a dezertem vytuhnula s ním a s rabínem si skoro nepopovídala. Minulý šabat tady byla kamarádka z Čech, což bylo velmi příjemné vytržení z rutiny, až díky ní jsem si uvědomila, jak moc izolovaná tady někdy jsem. Ale na únavě to moc nezměnilo. V neděli jsme pak měli piknik členů židovké komunity, což bylo fajn, byla to poslední akce před "prázdninami", protože v létě žádné bohoslužby organizovat nebudeme. Jednak proto, že by bylo ještě těžší než obvykle dát dohromady minjan, a druhak proto, že naše synagoga s proskleným stropem je v létě v podstatě neobyvatelná. Ale po včerejší bouřce to vypadá, že alespoň problém s opakovaným zatopením je vyřešený a budeme moct synagogu připravit na Vysoké svátky, které letos přijdou opravdu hodně brzy.
V neděli také byla ordinována naše budoucí rabínka Iris Ferreira, jednalo se o první ordinaci ženy přímo ve Francii, 4 ostatní rabínky, které zde v tuto chvíli působí, byly ordinovány v zahraničí. Je to poprvé, kdy budeme mít rabína přímo na místě (byť na poloviční úvazek, protože víc si nemůžeme dovolit) a jsme zvědaví, jestli to konečně přispěje k rozvoji komunity. Víme, že si můžeme dovolit ji platit cca rok a půl až dva roky, ale pokud by se během té doby členská základna nějak zásadněji nerozrostla, bude velký problém rabínku udržet (a i kdybychom ji udrželi-kdo by chtěl věčně pracovat jen na půl úvazku???). Jsme na příští rok skutečně zvědaví :-)
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire