Zelená deprese

 Včera se na nás valily články o tom, že včerejšek byl den, kdy jsme jako lidstvo "prožrali" svoje zdroje na letošní rok a zbytek roku se jede na dluh. Musím říct, že mě to celkem deprimovalo. Vlastně celá dokuze o změnách klimatu mě dost deprimuje, protože zůstává právě jen u té diskuze a ještě se z ní vytahují jako řešení nepodstatné detaily, ale reálný skutek utek. Jenže Šmuli v tom světě jednou bude žít a bude se muset vyrovnávat s tím, co mu tady necháme. A který rodič by byl v pohodě s tím, že jeho děti se budou mít hůř než on a možná opravdu hodně hůř?

Jenže, jak chceme reálně diskutovat o snižování emisí, když si dva američtí miliardáři poměřují pindíky, respektive rakety a kasají se, kdo byl dál ve vesmíru a plánují vesmírnou turistiku, která je naprostou přehlídkou marnosti a plýtvání a vypouštění tun oxidu uhličitěho? Jak chceme reálně diskutovat o snížení spotřeby elektřiny, když miliony lidí "těží" naprosto zbytečný bitcoin? Teď se v EU rozběhla vášnivá diskuze o elektromobilech, aniž by kdokoliv nahlas vyslovil tu zásadní věc, že pokud chceme skutečně snížit ekologickou zátěž, musíme v první řadě omezit cestování. Ne vyměnit auto za elektromobil a jezdit dál, jako teď. Ale drasticky omezit množství aut, jezdit na kole, elektokole nebo maximálně na skůtru a auto si občas půjčit, když už opravdu někam nutně musíme jet. A to říká někdo, kdo aktuálně jezdí do práce 20 km po dálnici, bez reálné alternativy. Alternativa je změnit práci a chystám se na tom v dohledné době pracovat. Abychom mohli skutečně zastavit a zvrátit klimatické změny a zachránit, co se dá, musíme všichni (tím myslím skutečně všichni) totálně překopat náš život, ekonomické fungování a hodnoty. A méně ekonomicky rozvinuté země budou muset zkousnout fakt, že jejich čas prosperity jim prožrali zápaďani. Že oni nebudou mít roky sladkého blahobytu, jaký si západ užíval dlouhá desetiletí. A tohle se zatraceně těžko prodává ve volebním programu. Nebo jako vize.

Potřebovali bychom proroka. Respektive, nějaké Jeremiáše bychom našli, ale my potřebujeme Jonáše. Protože ač si to Jonáš nemyslel, on ve své misi uspěl, Ninive se obrátilo a bylo zachráněno.

Jedinou útěchou snad může být, že v knize Devarim Moše opakovaně říká svému lidu, že až se usadí ve své zemi a budou se mít dobře, začnou i myslet, že za všechnu svou prosperitu vděčí jen sobě a zapomenou, že ta země není jejich, ale Hospodinova. A zapomenou na Tóru a službu. A přijde tvrdý trest. Ale, že když potom budou upřímně Hospodina hledat, najdou ho a on jim pomůže. 

Dneska to není vůbec veselé, ale muselo to ven. Snad jsem vám tím nezkazila šábes.

Šabat šalom.