Zapletla jsem se na facebooku do jedné diskuse týkající se Francie, antisemitismu a francouzských židů a zjistila jsem, že diskutující mají často zkreslený pohled na to, kdo jsou francouzští židé. Jejich představa byla, že francouzští židé jsou převážně aškenázští-francouzští a příchozí z Polska, asi jako ve filmech z války: "Pan Klein", "Na shledanou, chlapci" nebo z pozdější doby "Rabi Jákob". Filmy o sefardských židech ve Francii jako La vérité, si je mens! 1-4 se už pokud vím do české distribuce nedostaly.
Ve středověku žili židé po celé Francii, ale křižácké války a následné vyhnání z Francie Filipem Sličným (1306) a Karlem VI. (1394) toto osídlení zlikvidovaly. Židé zůstali pouze v Avignonu pod ochranou papeže a v Bordeaux, kde byli španělští a portugalští conversos, kteří podle aktuální situace více či méně předstírali, že jsou dobří katolíci. K víře předků se viditelněji vrátili už před francouzskou revolucí. Obě komunity ovšem byly velmi malé a velmi dobře integrované. Když po francouzské revoluci došlo na udělení občaství židům, tito židé se zasazovali o to, aby oni občanství dostali, ale už ne ti "zaostalí burani z Alsaska". Alsasko v době vyhnání židů z Francie nepatřilo k Francii, ale ke Svaté říši Římské, takže zde židé zůstali. A když Ludvík XIV. připojil Alsasko k Francii, získal s ním i alsaské židy (tedy ty "zaostalé nábožné burany" podle mínění jejich souvěrců z Bordeaux a Avignonu). Alsasští židé jsou aškenázští, ale ritus židů z Avignonu a Bordeaux byl specifický, ani aškenázský, ani sefardský, ale v dnešní době v podstatě zanikl.
Do Francie směřovaly koncem 19. a začátkem 20.století židé z Východu, hlavně z Polska a Ruska. Ve třicátých letech pak uprchlíci z Německa. Díky polským židům je v Paříži stále živá kultura jidiš, která je na rozdíl jidiš kultury třeba v Antverpách, zcela sekulární a je spojená s organizací Bund. Hlavním centrem je Centre Medem (Arbeiter ring), které vede knihovnu a organizuje kurzy jidiš, výstavy, konference...i tábory pro děti. Naši známí tam posílají jejich dvě dcery a vždycky se smějeme, že tam zpívají internacionálu v jidiš (nevím ale, co je na tom pravdy, ale jidiš písně v podobném duchu tam zpívají zcela jistě).
Před válkou byla tedy naprostá většina židů ve Francii aškenázská. Během války se většině židů (cca 75%) podařilo vyhnout deportacím a jisté smrti, hlavně díky nelibosti Francouzů přihlížet zátahům na židy, jejich ochotě je ukrývat a také faktu, že ve Francii je KDE se ukrývat (vysoké hory, oblasti s malým osídlením...). Politika Vichy se záchranou neměla nic společného a rozhodně nechránila francouzské židy tím, že by vydala ty, kteří neměli občanství. Jen ti, kdo neměli občanství a hlavně ještě neuměli pořádně jazyk a neměli dost kontaktů měli menší pravděpodobnost, že je někdo ukryje a proto jich bylo deportováno poměrně více.
Po válce, vzniku státu Izrael a dekolonializaci začali přicházet židé z Maghrebu. Z Alžírska (alžírští židé měli i francouzské občanství a většinou byli i více asimilovaní), z Maroka a z Tunisu. Později i z Egypta, odkud byli vyhnáni v podstatě ze dne na den s holýma rukama po Šestidenní válce. Samozřejmě sefardim nejde házet do jednoho pytle a rit židů z Maroka nebo Tunisu není stejný, jako těch z Alžírska. A u židů z Alžárska záleží, zda jsou ze severu nebo z jihu. Na severu žili potomci vyhnaných španělských židů a na jihu berberské kmeny, které kdysi snad už v dobách Římské říše přijaly judaismus. A rit se často neliší jen podle státu, ale i podle města odkud dotyční židé pocházejí-Alžír, Casablanca, Fez...se sefardskými židy došlo výrazné proměně francouzského židovství, obohacení kuchyně i zvyků a v dnešní době už je stále víc"smíšených" aškenázsko-sefardských manželství. Sefardští židé také přinesli větší důraz na náboženskou praxi a vrchní rabín Sitruk (vrchní rabín 1987-2008) je víceméně "zodpovědný" za posun konzistorního židovství, které bývalo "ortodoxie light" směrem k charedizaci. Za určitý posun může i Chabad, který je ve Francii specifický tím, že provádí svou misii hodně mezi asimilovanými sefardskými židy a tak většina francouzských chabadniků jsou sefardim a pak se můžete setkat s takovými jmény jako "Menachem Mendel Azulay" nebo "Chaya Muchka Bensoussan".
Odhaduje se, že ve Francii žije cca 460 000 židů (jde o odhad, protože tyto údaje je zakázáno zjišťovat) a z toho je 70% sefardim, 24% aškenazim a 6% se identifikuje s oběma tradicemi. Asi jediné francouzské město, kde je poměr sefardim:aškenazim vyrovnaný je Štrasburk (ale nebude to dlouho trvat, v sefardské konzistorní synagoze "Rambam" to žije mnohem víc, než v té aškenázské). Všude jinde mají sefardim převahu a třeba v Marseille byste patrně zvládli spočítat aškenázské židy na prstech. Obrázek francouzského židovství z "Rabiho Jákoba" už opravdu není aktuální.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire