Letošní Roš Hašana byl skvělý. Jsem teda příšeně unavená, ale zároveň nabitá novou energií, jakkoliv paradoxně to může znít. Koneckonců židovské svátky nejsou od toho, aby si člověk odpočinul fyzícky, ale aby se nabil duchovně a duševně. A to se podařilo.
Poslední dobou jsem byla totiž duchovně dost frustrovaná. Náš chazan-dobrovolník se z osobních důvodů odstěhoval do Mylhúz, což je asi 120 km odsud a protože je šomer šabat a má hluboko do kapsy, přijet na šabat je pro něj dost náročné. I další pilíře komunity jsou z různých důvodů méně přítomné a naše rabínka je sice hodná holka, co umí studovat Talmud a dozajista má bohatý vnitřní život, ale bohužel nic z toho neumí pořádně sdílet. Poslední dobou jsme s Elim chodili ze synagogy hluboce frustrovaní, protože jsme nikdy neměli minjan a samotná bohoslužba byla dost mmechanická. Dokonce jsem přemítala nad tím, jestli jsem byla bývala neměla konvertovat radši ortodoxně, oželet rovnost, na které mi tak záleží a vyměnit ji za komunitu, kde to žije.
Naštěstí Roš Hašana zafungoval přesně tak, jak jsem doufala. Náš chazan přijel (zaplatili jsme mu samozřejmě hotel, ale to nemůžeme dělat pravidelně, kromě Vysokých svátků, protože jaksi musíme platit rabínku...), rabínka dostala za úkol napsat drašot a malý komentář, který měla před začátkem musafu a čtení z Tóry na první den. Jinak jsme se vrátili k modelu, který jsme za posledních 5 let už docela vyladili-já vedu šacharit, čtu z Tóry druhý den a po oba dva dny sváteční maftir a supluju sbor během musafu. Náš chazan vede vyjímání a ukládání svitku Tóry a musaf a také bohoslužbu na erev Roš hašana. Máme klavírní doprovod, který supluje varhany a pána, co výborně troubí na šofar. Jsme sehraní tak, aby nikde nevznikaly zbytené prostoje a abychom skončili v rozumný čas. Když náš chazan zpívá, jenom poslouchám a odpovídám "amen" nebo co se zrovna odpovídá, nemyslím na nic a jenom jsem v přítomném okamžiku, protože všechno je řečeno v té hudbě.
Synagoga byla v neděli večer nabitá (museli jsme dokonce i několik lidí odmítnout, protože bychom se tam reálně nevešli) a i v pondělí a v úterý jsme měli víc lidí, než kdykoliv předtím. Na oba dva obědy jsme měli pozvané hosty a obědy se protáhly dlouho do odpoledních hodin.
A udělalo mi radost, když za mnou včera po bohoslužbě naše známá, že se jí líbilo, jak jsem četla Akedu. Když anděl volá na Abrahama, můj tikun (kniha, ze které se učí čtení z Tóry) naznačuje, že by se to "Abraham, Abraham" mělo číst víc nahlas. Ale Abraham, který i v tak vypjaté chvíli dokáže slyšet velmi tichý hlas, skoro "hlas ticha" jako Elijahu je mnohem silnější postava. A tak jsem to letos četla velmi tiše, skoro šeptala. Potěšilo mě, že si toho někdo všiml a ocenil to :-)
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire