Svatby ve Francii

Ve Francii platí poměrně důsledná odluka církve od státu, pravda, v Alsasku to není tak žhavé a existuje tady tzv. konkordát, kde duchovní tří náboženství (katolíci, protestanti a židé) jsou za určitých podmínek placeni státem (Alsaskem). Co se ale sňatků týče, pravidla platí stejná v celé Francii. A tím nejdůležitějším pravidlem je, že duchovní nemůže provést státem uznávaný obřad a zápis do matriky tak, jak je to možné například v ČR. Pokud chcete mít církevní svatbu, musíte mít napřed civilní obřad a teprve poté obřad církevní. Duchovní, který by vás oddal bez civilního oddacího listu může jít sedět až na 6 měsíců a zaplatit 7500 EUR pokutu.
Civilní svatbu také nemůžete mít kde se vám zamane-například tady ve Štrasburku se oddává v jednom sále, v úterý, v pátek a v sobotu a po speciální dohodě i v neděli, ale to je výjimka, o kterou je nutné speciálně žádat a nemusí vám být vyhověno. O termín civilní svatby můžete požádat nejdříve 6 měsídů před plánovaným termínem a musíte žádost podat se všemi nutnými dokumenty. V únoru to není zas takový problém, ale věřím že o letní termíny může být rvačka. Každopádně na civilní svatbu v balónu nebo na hradě zapomeňte, na to můžete leda zkusit ukecat duchovního...
Aby to na radnici dobře odsejpalo, zhruba tři týdny před obřadem jsou snoubenci povinni přijít na školení, jak bude obřad probíhat. Nás školila feministicky uvědomělá radní, která nám vysvětlovala, že není možné, aby na civilní obřad vedl otec svou dceru a před oddávajícím ji "předal" ženichovi, neb to porušuje zásadu rovnosti pohlaví. Ve Francii také žena po svatbě nemění příjmení, stále jí zůstává její rodné, ale existuje tady "nom d'usage" (používané příjmení)-takže žena může používat manželovo příjmení, aniž by kvůli tomu musela měnit doklady...chytré, ušetří mi to dvě cesty do Paříže na ambasádu pro nový pas.
Co mě ale hodně překvapilo na svatbě našich kamarádů a čeká mě to i na naší svatbě, je proslov. Oddávající sice má nějaký prefabrikovaný proslov, ale když může, poptá se snoubenců nebo jejich svědků a vyrobí proslov personalizovaný. Na tom by nebylo nic špatného, ale přeci jen, proslov, který jsem slyšela a proslov, který nejspíš čeká nás (podle otázek, které nám oddávající kladl) byl na můj vkus příliš osobní...ale možná jsem jen přecitlivělá.