Paraša Bo pojednává o třech posledních ranách, které dopadly na Egypt (kobylky, tma a pobití prvorozených) a následném východu, nebo spíš úprku z Egypta. A také židé jako národ dostanou několik prvních příkazů, z nichž úplně první je definice kalendáře a prvního měsíce.
Obsah této paraši je základem oslav svátku Pesach (který letos připadá na 11.-17./18. dubna). Tak mne napadlo, že by stálo za to se podívat, jak Pesach slaví Samaritáni a Karaité, kteří se koneckonců vztahují ke stejnému, nebo skoro stejnému textu.
Samaritáni jsou náboženskou skupinou, která odvozuje svůj původ od izraelských kmenů sídlících v severním Izraelském království, které bylo dobyto a zplundrováno Asyřany. Jejich víra tedy vychází ze stejných kořenů, ale vyvíjela se jinak než judaismus. Samaritánská Tóra je mírně odlišná od hebrejské a pro biblickou textovou kritiku je velmi cenným zdrojem informací. Samaritáni také neuznávají svatost Jeruzaléma a mají vlastní svatou horu Gerizim. A na této hoře každý rok podřezávají jehně tak, jak je napsáno v Tóře. Zatímco židé po zničení jeruzalémského Chrámu žádné oběti neprovádí a na Pesach ani tradičně jehněčí nebo pečené maso nejedí (minimálně tedy židé aškenázští), Samaritáni oběť dodržují do puntíku-jehně 10. nisanu vezmou domů, 14. nisanu večer podříznou a pak pečou v jámě napíchnuté na rožni. Každá rodina má pro sebe jehně. Samaritáni také nejedí macesy, jak je známe my, ale spíš placky, něco na způsob palačinky.
Karaité jsou židovská sekta, která se od hlavního židovského proudu oddělila v osmém století, kdy odmítli autoritu ústního zákona (t.j. Talmudu) a jeho interpretaci biblických přikázáni. Karaité tak nepožívají během Peasachu nic, co prošlo kvašením, tedy nejen to, co kvasilo, nebo by mohlo kvasit z obilnin, ale i víno, takže žádné čtyři poháry během sederu. Karaité také nedovolují prodej chamecu, všechno kvašené musí být spotřebováno nebo vyhozeno před začátkem Pesachu. K sederové večeři klidně servírují pečené jehněčí, i když oběti také neprovádí (pro Karaity je svatým městem Jeruzalém a po zničení Chrámu tedy není kde provádět oběti).
Samaritáni a Karaité také slaví jindy, než židé. Samaritánský kalendář začíná příchodem Hebrejců do Země zaslíbené pod vedením Jozueho v šestém měsící, takže letopočet se mění jindy, než v případě židovského kalendáře (Roš hašana-první den sedmého měsíce) a tím pádem jinak počítají přestupné roky a Karaité se pro změnu stále vyhlížejí nový měsíc (výpočet používají k tomu, aby věděli, kdy vyhlížet, ale pro potvrzení začátku nového měsíce ho musí někdo vidět) a přestupný rok přidávají podle toho, jestli je ječmen zralý, nebo potřebuje o měsíc déle zůstat na poli. Tóra totiž žádá, aby během Pesachu byla přinesena do Chrámu oběť z prvního ječmene a na to je potřeba, aby ječmen byl zralý. Vzhledem k tomu, že už skoro 2000 let nestojí jeruzalémský Chrám, židé přešli na kalendář vypočítávaný, přestupný rok je pravidelně (7 krát během 19 letého cyklu) a problémem zralosti ječmene se nezabývají.
Každá ze skupin samozřejmě tvrdí, že slaví Pesach přesně podle Božího příkazu. Co se mne týče, preferuji jednoznačně rabínský judaismus, protože ač s některými talmudickými závěry nesouhlasím, nebo mi jsou proti srsti, pořád považuji vývoj židovské halachické tradice prostřednictvím Talmudu za nejlepši možný.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire