Paraša Tecave se vyznačuje tím, že se v ní nic neděje, zabývá se pouze popisem vybavení miškanu (stánku setkávání), co a jak vyrobit a naznačuje obřad uvedení Arona a jeho synů do funkce kohenů (kněží). Přesto v paraše najdeme několik zajímavostí:
Ner tamid (věčné světlo)-před schránou svědectví měla vždy svítit lampa, ner tamid můžeme i dnes vidět v synagogách zavěšené nad schránou na Tóru (aron ha-kodeš), jen dneska je obvykle v lampě žárovka a nikoliv olej.
Směs vlny a lnu (šatnec)-na dvou místech v Tóře najdeme zákaz nosit šatnec-látku ze směsi vlny a lnu (Lev. 19:19 a Deut. 22:9-11) a v této paraše najdeme příkaz od Hospodina, který žádá, aby oděv svatyně, který bude Aron nosit při své službě, byl vyroben ze směsi vlny a lnu! Lze tedy spekulovat, že běžné nošení této směsi je zakázáno právě proto, že je to materiál oblečení svatyně. Zajímavé je, že naopak Maimonides se domnívá, že tuto směsku nosili pohanští kněží a proto je židům zapovězena...šatnec je typickým představitelem chukim-přikázání, pro které nemáme žádné logické zdůvodnění.
Urim a tumim-z Tóry není úplně zřejmé, k čemu měly sloužit, nejspíš k nějaké formě věštění. Podle Talmudu se ztratily při dobytí Jeruzaléma Babylóňany.
Zvonečky a štítek na čele-je zajímavé, že na dolním lemu Aronova obřadního oděvu měly být zvonečky (střídavě s granátovými jablíčky), aby ve svatyni cinkal a nezemřel a na turbanu měl nosit štítek "Svatý Hospodinu", aby získal přízeň před Hospodinem (Ex. 28:33-38). Raši říká, že kněz se měl štítku na čele stále dotýkat, aby měl stále na paměti, co je na něm napsáno a jeho oběti ve prospěch celého lidu Izraele byly přijaty.
Hrudí mávání a noha pozdvihování (Ex. 29:27) byť Raši vysvětluje, jak to v praxi mělo fungovat (kdo kam dá ruce), pořád mi to není moc jasné...ale jisté je, že kohen musel mít celkem slušnou fyzičku!
Dvě roční ovce denně jak stálou oběť (Ex. 29:38)-ráno a odpoledne, vzhledem k tomu, že Amida nahrazuje tuto oběť, jsme povinni ji recitovat ráno a odpoledne (šacharit a mincha). Povinnost recitovat Šema je ráno a večer. Teoreticky bychom ráno měli odříkat Šema a Amida, odpoledne Amida a večer Šema, kde se tedy ve večerní modlitbě vzala Amida? Údajně je tam proto, že oběť ještě v tu dobu hořela na oltáři, nicméně dlouho probíhal spor o to, zda je večerní Amida povinná či nikoliv. Amida se nakonec stala pevnou součástí večerní bohoslužby, ale na rozdíl od ranní a odpolední bohoslužby chazan večerní Amida neopakuje nahlas, modlí se ji jen každý sám pro sebe potichu.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire