Paraša Emor se vyznačuje touhou po dokonalosti-kněží i přinášených obětí. Pro dnešní krátký komentář se chystám "vykrást" Nechamu Leibowitz a její komentář k verši 22:28, který zakazuje zabít (kvůli oběti nebo kvůli jídlu) mládě a jeho matku v ten samý den.
Nechama Libowitz prezentuje tři různé přístupy k danému verši-Maimonidův, Nachmanidův a Rašbamův, který se nese ve stejném duchu, a Ibn Kaspiho. Všichni komentátoři vidí paralelu tohoto zákazu v příkazu odehnat ptačí samičku z hnízda, než jí vezmeme vejce (Deut. 22:6).
Maimonides argumentuje, že přirozená výživa (vegetariáni pozor!) se sestává z rostlinné a živočišné stravy. A živočišná strava nutně vyžaduje zabití zvířete a Tóra žádá, aby toto zabití zvířete bylo co nejhumánnější. A tedy zákaz zabít mládě a jeho matku v jeden den se nese v tomto duchu, protože i zvířata mají mateřský instinkt a pokud by matka viděla zabíjení jejího mláděte, nebo naopak mládě jeho matky, způsobilo by jim to příliš velké utrpení. Stejné zdůvodnění platí pro odebírání vajec z hnízd, nicméně, zde Maimonides poznamenává, že vejce odebraná z hnízda nejsou v naprosté většině košer (způsobilá k jídlu, je v nich zárodek) a tedy tento zákon v důsledku vede k tomu, že člověk nechá ptačí hnízdo na pokoji.
Nachmanides a potažmo Rašbam s Maimonidem nesouhlasí a říká, že hlavním účelem zákazu zabít mládě a matku v jeden den je kultivovat lidský soucit a říká, že nelze být krutý k jednomu a soucitný k druhému, že krutost prostupuje celou osobností. A soucit je třeba neustále kultivovat. Podle Nachmanida, kdyby Hospodin chtěl zcela zamezit utrpení zvířat, zakáže konzumaci masa úplně. Zvíře, které člověk zabije pro své nasycení, bude nutně při procesu trpět. Samozřejmě je nutné, aby trpělo minimálně a proto je třeba, aby šochet (řezník) dokázal se zvířetem soucítit. Nachmanides zvlášť varuje před otupěním, které řezníkům hrozí. A samozřejmě ve chvíli kdy otupí k utrpení zvířat, otupí i k utrpení lidí...
Rašbam k tomu přidává ještě zákaz vaření kůzlete v mléce jeho matky (Ex. 23:19)-vysvětluje, že koza má obvykle dvě kůzlata a jedno bylo zvykem zabít a zbývající použít pro lidskou potřebu. Ale uvařit to zabité kůzle v mléce jeho matky je zvrácené a kruté a tak tento zákaz byl spolu se zákazem zabití matky a mláděte v jeden den a odehnání ptačí samičky z hnízda dán, aby kultivoval morální kvality člověka. Rašbam mimochodem tímto oponoval křesťanským komentářům, podle kterých některé příkazy Tóry byly nesmyslné, což mělo dokazovat její podřadnost...
Josef Ibn Kaspi souhlasí, že jedním z účelů tohoto zákazu je zamezit krutosti a otupění vůči krutosti, nicméně se domnívá, že zákaz má i další rozměr-prohloubit naše pochopení světa a necítit se nadřazeni ostatním stvořením, protože i my jsme součástí stvoření. A vztahy všech stvoření by měly být založeny na soucitu, lásce a vzájemné ohleduplnosti.
A soucitu se dovolává v jednom midraši i Moše (Ejcha rabba): a Moše řekl (když praotcové a proroci oplakávali zničení Chrámu): Pane světa! Ve Tvé Tóře stojí psáno: Z dobytka nebo z bravu nezabíjejte ji a její mládě stejného dne, ale pohleď, oni (t.j. Babylóňané) zabili bezpočet dětí a jejich matkek a Ty jsi mlčel!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire