Z dnešních dvou sider
jsem se zamyslel nad událostí, kterou popisuje paraša Matot,
a sice nad pomstou nad Midjánci. Je to z dnešního hlediska
opravdu nelidské, těžko pochopitelné čtení. Izraelci na přímý
pokyn vykonali krvavou pomstu, ale ušetřili při ní ženy a děti.
A co na to Mojžíš, náš učitel? Čteme, že: „Mojžíš se
však rozlítil na vůdce vojska.“ (Bemidbar 31,14)- že
nebyl důsledný. Je snad zbytečné zdůrazňovat, že něco
takového se právem příčí každému soudnému člověku a je to
mimo veškeré naše myšlení a přesvědčení. Proto je možné
k takovému čtení přistoupit maximálně jen jako
k symbolickému vyjádření našeho vlastního vnitřního
stavu, vnitřního boje- kdy nechceme dělat kompromisy a proto jsme
ochotní sami v sobě se vypořádat se vším, co by mohlo náš
vztah k Bohu ohrožovat.
Vzpomněl jsem si přitom na nedávný
rozhovor s Davidem Maxou. Ten se mi svěřil, že v posledním
roce v drašách neustále tepe Moše Rabejnu- našeho
učitele Mojžíše. Já jsem se musel zasmát, protože já zase
naopak opakovaně chválil jeho pokoru. A teď mi Mojžíš udělá
tohle… Tóra bez ohledu na vážnost našich praotců bez milosti
zveřejňuje každou jejich chybu. Tím se tento text zásadně liší
od jiných, podobně zaměřených textů. Snad nám to má
připomenout i to, že i o nás se píše v knihách. A nemáme
si to uvědomovat až těsně před Jom Kipur …
Máme se učit z dobrých
příkladů a poučit se i z těch klopýtnutí. I u takové
postavy, jakou bezesporu Mojžíš je. Kromě pokory u něj vidíme
i něco, s čím má evidentní potíže: je to nezvladatelný
hněv. I tady o tom jeho hněvu čteme, v hněvu zabil i
Egypťana, v rozčilení rozbil Desky smlouvy, při nedostatku
trpělivosti se hněval na Izraelce a v tom hněvu bušil do
skály a přišel tak o možnost vstoupit do Zaslíbené země. A to
pro něj byl opravdu trpký trest.
V Talmudu, v traktátu
Eruvin (65b) čteme unikátní radu, jakým způsobem poznat
charakter člověka. Člověka prý nejrychleji a nejlépe poznáme
podle jeho KOSO, KISO a KA´ASO- čili podle jeho
sklenky, peněženky a kypícího hněvu. Znamená to, že skutečný
charakter člověka se projeví zvlášť výrazně tehdy, když je
pod vlivem alkoholu, když je donucen proti své vůli vytáhnout
peněženku, a také když se ocitne v konfliktní situaci, při
které je běžnou reakcí hněv. Alkohol odstraňuje všechny
bariéry, zábrany, znemožňuje sebekontrolu a sebekritiku- prostě
snímá masku. I nutnost vydat peníze také často zjevuje lidský
charakter a silně ovlivňuje náladu. A nakonec hněv často
odebírá- a dokonce i silněji než alkohol- sebekontrolu, a to
dovoluje zpozorovat, nakolik člověk v emocích přestává
logicky a racionálně myslet a čeho je v takových situacích
schopen. A nakonec to dává i příležitost ověřit si, jestli
dotyčný umí přiznat chybu a jestli je schopen upřmně říci:
omlouvám se. Moudří k tomu ještě přidávají, že člověka
poznáme i podle toho, čím se baví, čemu se směje.
Hněv může napáchat mnoho škody.
V něm můžete říct něco, co vás pak dlouho mrzí. Jak řekl
Ibn Gabirol : „Jak dlouho máš slovo v ústech, tak dlouho
jsi jeho pánem. Jak ho vyřkneš, jsi jeho otrok.“ V Pirkej
Avot zase můžeme číst : „Kdo je statečný?- ten, kdo
ovládá svůj pud, neboť je řečeno (Přísloví
16,32) : „Lepší je shovívavý než hrdina, a ten, kdo
ovládá sebe, je nad dobyvatele města.“ V Pirkej Avot
(5,15 ) se taky můžeme dočíst charakteristiku : „snadno se
rozhněvá a nesnadno udobří= bezbožný.“ To je úděl těch,
kteří si svou „křivdu“ stále přiživují, aby jejich hněv
náhodou nepominul.
A na závěr kratičký chasidský
příběh, který se hněvu týká : Reb Mordechaj z Nešchic
samozřejmě vlastnil nejeden talit katan, což je obdélníkový
kus látky, který se nosí jako tunika, s prostřiženým
otvorem pro hlavu, a který má v rozích připevněné třásně-
cicit. Ale milý rebe toužil po tom, mít jeden takový talit
katan přímo z Erec Jisrael. Jeho chasidé mu chtěli
udělat radost a nakonec se jim po všemožném náročném usilováni
konečně podařilo splnit jeho přání a přinesli mu patřičnou
délku bílé látky z ovčí vlny, která byla dopravena až ze
Svaté země. Jeden z jeho žáků požádal o tu výsadu, aby
mohl sám tuto vzácnou látku prostřihnout a zapošít okraje. Ve
svém nadšení ovšem udělal jeden falešný záhyb a pak ke své
hrůze zjistil, že při stříhání otvoru pro hlavu zároveň
udělal ještě další díru v přední části oděvu ! Byl
z toho zdrcen. Co mu na to řekne rebe ? Po takovém dlouhém
čekání na takový drahocenný předmět a po vší té námaze,
aby se ho povedlo získat, je naráz nenávratně zničený…
Když ho znovu rebe spatřil, hned se
ho optal, jestli už je oděv hotový. Nebohý chasid mu se
zajíkáním vykoktal, co se mu přihodilo. „Můj drahý člověče,
proč se bojíš ?“ řekl mu rebe. Neuvědomuješ si, že můj
talit katan opravdu potřebuje dva velké otvory? Jeden, jako
obvykle k tomu, aby jím prošla moje hlava a druhý – aby
otestoval, jestli reb Mordechaj ztratí hlavu…“
Vidíme, oč je vše snadnější,
když se člověk dokáže opanovat a nenechá „zlost cloumat svým
majestátem“, i když se takové věci stávaly i Mojžíšovi. Kéž
se nám to vždycky podaří.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire