Podařilo se nám s Elim koupit byt asi o tři ulice dál, než teď bydlíme a momentálně jsme uprostřed stěhování. Něco už jsme přemístili tam, něco odstěhují v pátek stěhováci. Chtěli jsme se sice stěhovat buď ve středu nebo ve čtvrtek, abychom už na šabat byli bez problémů nastěhovaní, ale momentálně ve Štrasburku, jako každý rok touhle dobou, probíhá stěhování národů a tak si s termíny nemůžeme moc vyskakovat. Což znamená, že o šabatu budu bez lednice (ta musí 24h stát, než je možné ji znovu zapojit), ale naštěstí máme dostatek známých, kteří dobře vaří, bydlí v docházkové vzdálenosti a jsou ochotní nás pozvat na jídlo.
Ale k tomu "ghettu". Už jsem někde psala, že ve Štrasburku žije nějakých 12-15 000 židů. Přesné údaje neexistují, protože je ze zákona zakázáno je sbírat, ale každopádně je tady víc židů než v celé České republice (ve Francii žije třetí nejpočetnější židovská komunita, po Izraeli a USA). Velká část je sice sekulární, ale i tak tady máme celkem solidní komunitu "viditelných židů"-ženy v parukách nebo šátcích, muže, kterým vlají cicit z kalhot, klobouky, černé jarmulky a o svátcích lze zahlédnout i štrajml. Je tu celkem bezpečno, je tady eruv (ohraničení části města, které umožňuje přenášet o šabatu předměty, nebo třeba tlačit dětský kočárek, pro rodiny s dětmi tedy neocenitelná výhoda), je tu ješiva i kolel (ješiva pro ženaté muže), takže pro ortodoxní židy je tu vše, co je třeba. A protože zbožní židé potřebují bydlet v docházkové vzdálenosti od synagogy, logicky nám tu vzniká v určitých částech města silné židovské osídlení, alias "ghetto". V uvozovkách, protože je to osídlení zcela dobrovolné. Až dosud jsme bydleli víceméně na jeho hranicích (v ulici jsme měli jen dvě viditelně židovské rodiny, evidentně jsme byli i my identifikováni, protože jednoho nezapomenutelného pátečního večera u nás byli přátelé na šabatové večeři a slečna si šla na balkón zakouřit a chlapeček od sousedů, co bydlí naproti zděšeně volal: "Tati, tati, vona kouří!!!").
No a o ty tři ulice dál už budeme v zóně hustého židovského osídlení. Pořád to sice není taková hustota jako kolem hlavní synagogy, kde v měsící Elulu slyšíte po ránu chlapy trénovat na šofar, v pátek večer se z každého druhého bytu linou zmirot (naneštěstí zcela nesynchronizovaně) a o Sukot je na každém dvorku suka. Ale i tak budeme mít ve vedlejším vchodě košer samoobsluhu a spoustu sousedů, o jejichž náboženské příslušnosti není pochyb. Tak jsem zvědavá, za jak dlouho se dostaneme do řečí...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire