Je to micva, být ekolo?

Během čekání na potomka si lidé obvykle začnou klást různé otázky-co jíst, čím si mazat rostoucí pupek, čím budu jednou mazat potomkovi zadek a jak to vlastně funguje s plínama...a právě průzkum ohledně plen mě dovedl k otázce v nadpisu. Oba s Elim jsme tak trochu ekolo-třídíme odpad, snažíme se kupovat lokální zeleninu, vyhýbáme se průmyslově zpracovaným potravinám (to není zas takový problém, když jíme košer), nedávno jsem pořídila látkové sáčky na nákup zeleniny a tak podobně. Takže bylo od počátku jasné, že pleny napuštěné všelijakou chemií nebudou nic pro nás. A při průzkumu internetu ohledně "eko"plen jsem narazila na dost těžko uvěřitelný údaj, že jedno dítě spotřebuje 4000 plen (ve Francii se uvádí 4500, asi jim trvá déle se naučit na nočník), což je víc než tuna těžko rozložitelného odpadu. Ekopleny sice obsahují nějaký podíl snadno rozložitelných materiálů, ale jen málokteré jsou rozložitelné ze 100% (a jejich cena tomu odpovídá). Navíc si nejsem jistá, jak moc stojí za to hodit 100% rozložitelnou plenu do pytle na odpadky, který je opět z těžko rozložitelného plastu. Alternativou jsou látkové pleny (doba naštěstí pokročila, takže už to nemusí být ty skládací, co se musí žehlit), ale otázka byla, zda chůva nebo jesle s námi v tomto budou spolupracovat. Naštěstí se nám podařilo nají chůvu, která je taky tak trochu ekolo a která je ochotná látkové pleny používat (prát je samozřejmě budu já), takže tenhle problém jsme nakonec úspěšně vyřešili.
Ale jak jsem hledala informace o látkových plenách narazila jsem na informace o "zero waste" tedy o způsobu života, kdy se snažíme vyprodukovat co nejméně odpadu (ideálně žádný, ale to není úplně reálné), protože zejména recyklace papíru a plastu vyžaduje hodně energie a zejména u plastu se recykluje (a dá recyklovat) jen zlomek toho, co se vyprodukuje a následně vyhodí. A že i když s Elim jsme tak trochu ekolo, tak bychom mohli být o dost víc...
A tady přichází zásadní otázka, je to micva, být ekolo? A pokud ano, jaká je "minimální" míra našeho ekologického chování, abychom splnili micvu? Třidit odpad? I když víme, že recyklace například papíru spotřebuje hodně vody a navíc zdaleka ne všechen vytříděný papír je recyklován? Nakupovat od místních zemědělců? Ale co maso, košer u místního zemědělce neseženete. Je nutné se stát vegetariánem, nebo stačí maso konzumovat v rozumné míře? Kde je ta hranice a kde začíná "lifnim mišurat ha-din" (jednání, které jde za to, co jsme povinni dělat)?
V Tóře máme dvě verze stvoření světa, v jedné  Hospodin říká: "Buďte plodní a množte se, naplňte zemi a panujte ji, podmaňte mořské ryby a nebeské ptactvo a všechnu zvěř lezoucí po zemi!" (Gen. 1:28) a v druhé čteme: "A Hospodin, Bůh, vzal toho člověka a ponechal jej v zahradě Eden, aby ji obdělával a chránil." (Gen. 2:15) Můžeme si tedy dělat se zemí, co se nám zlíbí (opanovat ji), nebo ji máme obdělávat a být dobrým hospodářem na svěřeném?
Jak vidíte, mám víc otázek než odpovědí. Objednala jsem si knihu responz rabiho Moše Zemera (z"l, izraelský liberální rabín, který se hodně věnoval problematice "liberální" halachy). Přečetla jsem francouzskou knihu na téma zero waste (ve francouzštině zéro déchet) a zkusíme se s Elim vydat na cestu minimalizace vyprodukovaného odpadu. Záměrně říkám minimalizace, protože si nemyslím, že by se nám podařilo se zbavit veškerého odpadu. Také netoužím po domácí výrobě kosmetiky a úklidových prostředků a v neposlední řadě na sebe zaručeně narazí požadavky kašrutu a naše odpadové hospodářství (na faceboocích se řeší, jak udělat zero waste Vánoce...chacha, zero waste Pesach je úplně jiná liga!).
Takže zůstaňte naladěni, budu podávat průběžné zprávy...a možná se mi někde cestou podaří rozlousknout tu titulní otázku.