Opravdu se můžeme o všem rozhodovat?

Před nedávnem jsem narazila v Hospodářských novinách na článek Julie Hrstkové ohledně "třetího pohlaví" (článek jsem vám odemkla, takže s použitím odkazu výše byste měli vidět článek celý). Kromě komických historek s adaptací záchodků mě tam zaujal následující citát: "Výchova dětí bez ohledu na vrozené pohlaví se stala hitem mezi celebritami. Všeobecně se ujímá názor, že pohlaví patří podobně jako například náboženství k tomu, o čem by si měl člověk rozhodnout v dospělosti sám. A výchova by jej neměla ovlivňovat."
Děkuji Nejvyššímu, že v judaismu takové blázniviny netrpíme-chlapečci jsou osmého dne obřezáni a tím je jednoznačně dané od začátku, že chlapeček je "on" a nikoliv "ona" nebo snad "to". A od rodičů se očekává, že svoje děti budou vychovávat jako židy, jak to koneckonců dvakrát denně říkáme v Šema Jisrael ("...a budeš jim učit své děti..."). Často vidíme ve smíšených rodinách (a hlavně tam, kde je židovský otec a nežidovská matka), jak rodiče váhají, zda nechat chlapečka obřezat a zda děti obecně konvertovat už v ranném věku (což konzervativní a reformní judaismus umožňuje a podporuje), právě s odvoláním, že přece nemohou "jen tak rozhodnout za něj". Jenže ať už chlapečka obřezat nechají nebo ne, v obou případech rozhodnou za něj. Rodiče se nemohou vyvázat z odpovědnosti za to, jak se rozhodnou vychovávat svoje dítě. Ať už se rozhodnou konat nebo nekonat, vždycky je to rozhodnutí, které ovlivní život jejich potomka. Navíc, u pohlavně nevyhraněné výchovy by mě zajímalo, jak takoví rodiče chtějí řešit biologické dannosti-chlapec si nemůže vybrat, zda mu jednoho dne začnou růst vousy a dívka se nemůže rozhodnout, zda chce nebo nechce menstruovat. To samozřejmě neznamená, že si holčičky nutně musí hrát jen s panenkami a chlapečci jen s bagrem a poslouchat u toho nějaké pitomé průpovídky, že ženská se hodí jen do kuchyně a že kluci nebrečí. Pokud dítě, chas ve-šalom, začne vyjadřovat pochybnosti o tom, zda je skutečně chlapeček nebo holčička, tak by rodiče měli mít trpělivost a pochopení a eventuálně situaci řešit s příslušnými odborníky. Transgender je relativně vzácná porucha a není to nic, co by si člověk dobrovolně vybral, už jen proto, jaké martyrium ho čeká, než se postupně octne v těle, které odpovídá jeho vrozenému nastavení. Problémy těchto lidí nevyřeší gendrově neutrální výchova všech dětí, ale pochopení a podpora těch, kterých se to týká (máme v našem okolí jednu dívku, teda teď už spíš kluka, který tímto procesem prochází a fakt to není žádná legrace). Ale vidět v druhém, který je tolik odlišný, člověka, který byl, stejně jako já, stvořen k obrazu Božímu, to je zřejmě větší fuška, než se snažit všechny "zglajšaltovat".