mardi 4 décembre 2018

Můj poslední šabat šacharit na delší dobu

Minulý šabat jsme měli v naší liberální obci poslední šabat šacharit v tomo civilním roce a pro mne také na delší dobu poslední šabat šacharit, který jsem z části vedla a kde jsem se podílela na čtení z Tóry. Kvůli rostoucímu břichu už mi nedělá úplně dobře stát delší dobu a ještě u toho zpívat a občas mi fakt dochází dech (doslova). Takže příští bohoslužba, kterou bych měla vést je šacharit na Roš Hašana, kdy už by náš potomek měl být dost velký a zvyklý trávit čas i s jinými lidmi, aby ho mohla pohlídat tchyně nebo někdo jiný z manželova příbuzenstva. Do té doby jen těžko zaručím na 100% svoji účast, což u vedení bohoslužby není takový průšvih (jsou minimálně dva lidé, kteří mě mohou nahradit i na poslední chvíli), ale u čtení z Tóry to je poněkud problém...takže od února chceme pozvat několik rabínskýh studentů (zatím teda na mail reagovala jen jedna studentka) a vyřešit tím problém se čtením z Tóry a eventuálně navázat kontakt s někým, kdo by pak od září mohl jezdit pravidelně...
Minulý šabat byl na jednu stranu velmi povedený a na druhou stranu, alespoň pro mne, velmi smutný. Můj kolega z práce, shodou okolností žid z Prahy, člen "konkurenční" ŽLU, který se během svého pobytu tady ve Štrasburku účastnil našich šabatových večeří, náhle zemřel 25.11. a tak jsme za něj odříkali kadiš. A všem nám ještě v uších zněla jeho slova z minulé večeře, kdy sliboval, že příště ta jablka plněná ořechy upeče víc...nechť je jeho památka požehnáním.

V neděli jsme s Elim zapálili první svíčku na chanukíji a dali si dárky (dáváme si dárky, čti-knihy, jen první večer, až začne náš potomek trochu brát rozum, tak budeme dávát dárky ještě i poslední den Chanuky, abychom udrželi dětské nadšení po celou dobu trvání svátku, na vymýšlení osmi dárků na každý večer nemáme ani jeden chuť a invenci a navíc strašně neradi dáváme zbytečnosti). Komunitní oslava je plánovaná až na 9.12., přišlo nám ideální udělat společnou oslavu, kde se bude zapalovat všech osm svíček. Jen ještě musím vyřešit drobný logistický problém-jak dopravit do synagogy dva velké hrnce (na svařák a na horký jablečný džus), když je centrum Štrasburku, kde se také nachází naše synagoga) obklíčené kontrolami kvůli vánočním trhům a autem se tam nedá vjet?!

3 commentaires:

  1. Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak to u vás funguje, zejména jakým jazykem mluvíte, když se scházíte. Patrně bych se k vám ráda podívala, jelikož budu v průběhu první poloviny příštího roku pobývat nedaleko a sice v Heidelbergu. Předem děkuji za odpověď, článek je pěkný, takový lidský :) a přeji vám hlavně mnoho zdraví. S pozdravem, Hanka

    RépondreSupprimer
    Réponses
    1. Dobrý den, Hanko,
      mluvíme francouzsky, ale máme k dispozici jeden výtisk siduru Hegjon Lev a někteří členové obce mluví i anglicky nebo německy. Pokud budete chtít přijet, dejte nám vědět na adresu ujls@free.fr (klidně v angličtině), můj muž se Vám ozve a vysvětlí Vám, kudy k nám. Program UJLS najdete na webových stránkách nebo na facebooku. V Heidelbergu by měl fungovat ortodoxní a liberální minjan (liberální minjan je vedený naší bývalou rabínkou, jen proto, že to moc nefungovalo u nás neznamená, že je špatná rabínka a že nestojí za to její minjan navštívit). Ráda se s Vámi setkám. S pozdravem, Sara Yentl

      Supprimer
    2. Jinak boholuzby jsou prevazne v hebrejstine s trochou francouzstiny...S.Y.

      Supprimer