Parašat Chajej Sara mluví ve své první
části o smrti manželky Abrahama, Sáry, a o tom, jak Abraham jednal
s Chetejci, aby pro ni získal vlastní hrob. Na začátku můžeme číst: „Sára
byla živa sto dvacet sedm let; to jsou léta Sářina života.“ (Berešit
23,1) To je zase takové zdvojení jednou řečeného. Raši to vysvětluje tak:
„Roky života Sáry – to znamená, že byly všechny stejně dobré.“ Ta Rašiho
poznámka je trochu nepochopitelná. Baal
Haturim říká, že gematrie = číselná hodnota písmen výrazu – vajihju chajej Sara je 37 a to jsou ty hlavní roky života
Sáry- 37 let od narození jejího jediného dítěte, Izáka. Řekli bychom, že Sářina
mateřská léta byla těmi nejšťastnějšími roky v jejím životě. Co tou
poznámkou o všech dobrých letech tedy Raši myslel?
Poslední telšský roš ješiva,
rabín Baruch Sorockin, vysvětluje, že máme tendenci zaměňovat „dobré“ dny se
„šťastnými.“ Den plný zábavy a potěšení může být šťastným dnem v životě
člověka. Podle Tóry to ale není zrovna dobrý den. Dobrý den je dnem úspěchu,
dnem, ve kterém člověk naplno využívá svůj čas i své schopnosti ve službě Bohu.
Proto tedy všechny Sářiny roky nebyly „šťastné“, ale všechny byly „dobré.“ Po
celý život, v každé situaci, sloužila Bohu nesobecky a s plnou
oddaností…
Taková
byla Sára. A co Abraham? Pro Abrahama nastala ještě poslední zkouška. Potom, co
měl za sebou nesmírně náročnou
zkoušku, kdy ho Bůh zkoušel, jestli by kvůli němu obětoval jediného vlastního syna,
mu teď umírá jeho milovaná Sára. A
v takové mimořádně citlivé době ho čeká dohadování s Chetejci kvůli
hrobu pro Sáru. Abraham věděl, že je Boží vůlí, aby byla pohřbena
v jeskyni Machpela, a proto se musel obrátit na ničemný kanaánský kmen,
Chetejce. Jak vysvětluje rabi Elijahu Dessler, Chetejci věděli, že Bůh odkázal
tuto svou zemi Abrahamovi, a proto ho oslovovali jako „knížete Božího“ (Berešit 23,6). Přesto se snažili
popírat vlastnictví pozemku který si přál. A
falešným jazykem říkali: „Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys mohl zemřelou pohřbít.“
(Berešit 23,6).
Umíte
si to představit? V době, kdy Abraham oplakávává svou spravedlivou,
dobrou ženu, a přitom musí jednat s tak ničemnými lidmi, kteří mu navenek
projevují ohromnou úctu, ale zároveň mu
dělají ty největší potíže a nechtějí vyhovět jeho žádosti. Nakonec zaplatí Abraham přemrštěnou,
neuvěřitelnou částku, aby splnil Boží vůli.
Jak si
myslíte, že se Abraham cítil? Vřelo to v něm? Nic takového se nedočteme,
naopak. „Ale Abraham se zvedl a poklonil se lidu té země, Chetovým synům.“ (Berešit 23,7) A za chvíli čteme znovu: „Ale Abraham se poklonil před lidem té země.“ (Berešit 23,12) Neuvěřitelné!
On k nim mluvil s příkladným respektem a více než jednou se
jim uklonil. A určitě jim jen tak nelichotil, aby za to získal co chtěl, říká
rabi Dessler. Cadik Abraham by se nikdy
k takovému podvodu nesnížil! Projevil jim velkou úctu, protože věděl, že
to od něj Bůh očekává. Jak to vysvětluje rav Dessler, Abraham pouze jedná
s Chetejci tak, jak by se s lidskými bytostmi zacházet mělo, protože
člověk je becelem Elokim. V každém člověku je obraz
Boží.
Musím
na to myslet zvláště teď, kdy je svět rozpolcený snad ještě víc, než kdy
jindy. Kvůli rozdílným názorům si jdou i
obyčejní lidé doslova po krku-
v Americe, Británii, ale i u nás. Chybí nejenom tolerance, ale i základní
respekt k druhým lidem. Jak moc by nám pomohla ta laťka, kterou nastavil
praotec Abraham, jak moc bychom potřebovali být nejen šťastní, ale i dobří, tak
jako Sára…
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire