Další rok s rabínskými studenty, tedy spíš studentkami

Protože pořád nemáme rabína a protože je letos o dost těžší organizovat šabatové šacharity bez rabína (my máme Šmuliho, Izák dodělává doktorát), tak jsme se dohodli s rabínkou Pauline Bebe, která organizuje vzdělávání budoucích liberálních rabínů a rabínek spolu s Leo Baeck College, že nám zase pošle nějaké studenty na praxi. Na Jom Kipur jsme tu měli jednoho studenta a tímto šabatem (Chajej Sara) jsme zahájili cyklus, kdy nám sem na střídačku budou jezdit dvě studentky-první-Yaera je ve 4.ročníku a druhá-Sophie v prvním. Pod pojmem studentka si ovšem nepředstavujte někoho, komu je lehce přes dvacet. Obě dvě už měly jednu pracovní kariéru a na studia se daly, ne snad přímo "na stará kolena" ale řekněme v nejlepších letech. 

Máme za sebou tedy první návštěvu Yaery, tak si dovolím menší debrífing. Podotýkám, že jsem nebyla na kabalat šabatu ani na kurzu Talmudu v sobotu odpoledne, takže je nemůžu hodnotit. Budu mluvit jen o šabat šacharitu. Jedna z věcí, která mě tak obecně vadí vlastně asi na všech rabínských studentech, které jsme tu zatím měli, je řekněme "laxní" přístup k liturgii a ke čtení z Tóry. Někteří mají potřebu být za všech okolností liberální a alternativní, jiní se snaží rozhýbat zamrzlé účastníky nějakým nigunem, který nikdo nezná a který nejsou schopní předzpívat čistě a jasně, abychom se mohli chytit. A v "ideálním" případě zpívat pět minut jeden verš a pak toho spoustu přeskočit, abychom dodrželi timing. Nechci být nějak moc jedovatá, protože je mi jasné, že někam přijet a postavit se před minjan, který jste nikdy před tím neviděli, není žádná sranda a nutně někomu šlápnete na kuří oko, protože co se liturgie týče, i liberálové jsou ultrakonzervatvní a chtějí, aby to "bylo jako vždycky" (mě tohle koneckonců čeká na konci prosince v Liberci, schválně, koho nepotěším já :-D ).

No, Yaera není příliš zdatná zpěvačka (to je prosté konstatování, ne každý musí umět zpívat), takže rozjezd s neznámým niguem se fakt nepovedl, ani při nejlepší snaze jsem se nedokázala "chytit". Pak to už už vypadalo, že přeskočí Baruch šeamar (Thierry, místopředseda obce) jí ho taktně připoměl a pak jsme četli žalm 100. Jenže tento žalm se o šabatu svátcích a některých dalších dnech tradičně nečte, protože je spojen s obětí díkůvzdání (korban toda), která se přinášela v Chrámu a proto se neříká ve dnech, kdy se tato oběť přinášela. Takže mi od té chvíle vrtá hlavou, zda to Yaera neví a nebo to ví a má nějaký teologiký důvod, proč je jí to jedno. Při příští návštěvě bude jíst v poledne u nás, tak se jí na to zeptám. Zbytek liturgie už proběhl bez větších incidentů. Ale před čtením z Tóry měla výklad ohledně slov, která jsou jinak napsána ve svitku a jinak se čtou. Téma samo o sobě zajívavé, ale dost to natáhlo bohoslužbu. Ale je vidět, že studium ji asi baví, protože mi přišlo, že v téhle části "zářila" mnohem víc, než během modliteb, ty byly také neslané nemastné.

A teď se dostáváme k čtení z Tóry. Čteme podle trieniálního cyklu a držíme se rozdělení podle serveru Hebcal. Letos jsme v první třetině a čtení nebylo nijak extra dlouhé. Já jsem četla dvě alijot, Thierry také a na Yaeru zbyly tři. Ani já ani Thierry nejsme profíci, ale jako už tolikrát s našimi rabínskými studenty jsem si položila otázku: "proč si sakra nemůžou to čtení pořádně připravit?!" OK, studují, určitě to je náročné, ale čtení z Tóry je součástí jejich budoucí práce, tak by se měli připravovat důkladněji. Když si tu čtvrthodinku, maximálně půlhodinku denně najdu já, když pracuju a mám malé dítě, proč si ji nemohou najít oni??? Všichni přijedou s vytištěným papírem, někteří to tam mají i barevně omalované podle různých taamim a pak čtou "na chameleona"-jedním okem v papíru a druhým v seferu. Když pominme fakt, že to není zrovna v souladu s halachou, tak výsledkem skutečně není plynulé čtení, ale protahování slov, aby měli čas kouknout do papíru a spousta chyb. Dost mi to drásá nervy. Mám trochu podezření, že je tenhle způsob ve škole učí, aby jako byli schopní přečíst "kdykoliv cokoliv" s minimální přípravou, ale já si myslím, že to ke kýžnému výsledku nevede. Pokud chceme, aby lidé na šabat šacharit chodili, tak je potřeba ho dobře připravit, koneckonců, špatnou přípravou čtení dáváme najevo, jak moc velkou důležitost pro nás má...a pokud čtení z Tóry není dost důležité pro rabína, aby ho pořádně připravil, asi nebude dost důležité ani pro členy obce, aby přišli. Jo a čtení z Tóry se člověk nejlíp naučí tak, že prostě čte co nejčastěji a pořádně se připravuje. Ze začátku to zabere hodně času, ale s přibývající praxí to jde čím dál lépe.