Co je to vlastně sekulární stát?

Dneska si dovolím zase jednou lehce pošťourat ve vosím hnízdu a psát o francouzských muslimech a také o francouzské pojetí sekulárního státu. Nečekejte žádné barvité líčení toho, že co muslim, to terorista. Ve Francii žije odhadem nějakým 5-6 milionů muslimů. Žádná přesná čísla nexistují, protože tyto informace je zakázáno shromažďovat po neblahých zkušenostech 2. světové války. Ale prostou úvahou lze dojít k tomu, že kdyby tu žilo 6 milionů lidí, kteří nenávidí západní demokracii a jsou ochotní udělat cokoliv, aby ji zničili, vypadalo by to tady jinak. Co se přeměstí a jejich problémů týče, zrovna šel do kin film Les Misérables (Bídníci), který o tomto tématu hovoří a jeho cílem je otřást politiky, aby konečně vysrčili nos ze své bubliny a začali něco dělat. Ale islám není příčinou problémů, ale jednou z únikových variant těch, kdo v podobných místech žijí-možnost si zvýšit sebevědomí, něco znamenat. Ať už cokoliv.
Tak zpět k těm muslimům-jak jsem už psala, pracuji na 80 % úvazek a tak jezdím domů z práce dříve. Firma, ve které pracuji se bude stěhovat, ale prozatím je ještě stále v "inkubátoru firem" ve čtvrti Hautepierre, která není zrovna nejlepší čtvrtí Štrasburku (ale není to žádná no-go zóna, nic takového tady není). Asi 100 metrů od firmy je mešita a když v pátek odjíždím ve 14:15, tak se z ní valí davy po páteční modlitbě. Páteční modlitba je pro muslimy nejvýznamnější modlitbou týdne a i když není zakázáno v pátek pracovat (není to muslimský šabat), tak si umím živě představit, že by se účastníci pátečních modliteb raději odebrali domů na pozdní oběd s rodinou, než aby chvátali zase zpátky do práce, kde si museli vyjednat delší polední pauzu, aby vůbec do mešity mohli jít. Vždycky, když ty davy vidím, tak si vybavím, jak dříve nebyla sobota součástí víkendu a mnoho židů prostě nemělo jinou možnost, než o šabatu pracovat. Konekonců, ve Francii tomu tak je v určitém smyslu do dneška, sobota je normální pracovní den, byť velká část zaměstnanců pracuje od pondělí do pátku. Ale tuto realitu demonstuje jednak zákoník práce, podle kterého máme nárok na 30 dní dovolené za rok, ovšem pouze pracujeme-li 6 dní v týdnu. Při pětidenním pracovním týdnu je to 25 dní. Navíc, mnoho středních škol má stále výuku v sobotu a dost dobře nejde každý týden celý den chybět. Připomínám, že psaní je jednou ze zakázaných prací (a to vůbec nemluvím o tom, že se do školy student nějak musí dostat a že celý pricip šabatu je v háji, pokud větší část dne prosedíte ve škole). Já mám s francouzských vzdělávací systémem obecně docela problém a tohle je jeden z důvodů, byť ne jediný.
A tím se dostávám k pricipům laicity, tedy sekulárního charakteru státu. Ve Francii málokdo pochybuje o nutnosti sekulárního státu, ale jsou dva rozdílné názory, jak by ta laicita měla vypadat. první, umírněný říka, že by to prostě mělo znamenat, že stát je sekulární a třeba úředníci nesmí rozhodovat podle toho, k jakému náboženství patří oni nebo ten, s kým jednají, ale mohou svou náboženskou příslušnost nějak navenek ventilovat. Druhý, radikálnější směr říká, že všichni, kdo stát reprezentují, nebo jsou s ním v nějakém kontaktu, nesmí dávat své náboženské převědčení najevo-to je základ pro zákaz šátků a jarmulek a náboženských symbolů ve školách, nejen pro učitele, ale i pro žáky. A jde to tak daleko, že nedávno proběhla aféra, kdy školní výpravu do francouzského parlamentu doprovázela matka jednoho z žáků (to je normální, že učitelé oslovují rodiče, aby dělali rodiče-dohližitele na podobných akcích) měla na hlavě šátek (předem se zeptala učitele, zda to bude vadit a ten jí řekl, že ne). Poslanec Národní fronty (pardon, Národního shromáždění, tak se LePenovci aktuálně jmenují) se do ní dost nevybíravým způsobem obul, co si to dovoluje vlézt do Parlamentu s šátkem a bylo z toho děsné haló, kdy se týden v médiích nediskutovalo o ničem jiném než, jestli je šátek na hlavě matky-dohližitelky na školním výletě v pořádku nebo ne. 
Pokud bychom se ale chtěli držet tvrdě definice laicity, tak musíme přiznat, že francouzský stát není sekulární podle jejich požadavků-dnem pracovního volna je křesťanská neděle. Volno je o Vánocích a Velikonocích a Nanebevzetí a tak dál...a to by se naši milí LePenovci asi posr... protože přeci "západní křesťanská kultura". Na druhou stranu, mírnější model laicity není s mírně křesťanským státem v rozporu-prostě volno je v neděli, protože většina obyvatel jsou křesťané, ale nikdo nikoho nenutí, aby se křesťanem stal nebo ho kvůli jinému vyznání nediskriminuje (toto se odráží například v zákoně, který říká, že v soukromém sektoru vám šéf nemůže odmítnout dát dovolenou pokud slavíte náboženský svátek, s výjimkou situací, kdy na vás visí osud celé firmy, ve státním jsou vyjmenované svátky-pro židy dva dny Roš Hašana, Jom Kipur a Šavuot, kdy má zaměstanec nárok na volno, pokud to nenaruší chod úřadu). Vzhledem k množstí židovských svátků, kdy je zakázáno pracovat a vzhledem k tomu, že občas to dopadne tak, že žádný svátek nepřipadne na víkend (jako třeba letos), je to spíš gesto, než reálná pomoc, ale lepší než nic.
Takže až se zase kolem vás někdo bude rozčilovat, jak jsou ti muslimové strašní, připomeňte si, že v určitém směru jsme s nimi na jedné lodi.
A muslimům bych doporučila, aby v souladu s nejmodernějšími trendy začali žádat zavedení 4 denního pracovního týdne, aby bylo volno od pátku do neděle. Určitě by jim to mezi mnoha nemuslimy přidalo na popularitě :-) Co jsem zatím četla, firmy, které tento model testovaly, s ním měly vcelku pozitivní zkušenosti.