Když
jsem si asi před pěti lety obhlížela možnosti ulpanu (tedy intenzivní výuky
hebrejštiny) v Erecu a vygooglila program kombinovaný s výukou judaismu
a to vše na konzervativní ješivě přímo v Jeruzalémě, zasnila jsem se
nad touto možností přibližně ve stejném duchu, jako když si koupíte tiket do
sportky a uvažujete, který dům si za výhru pořídíte... Jinak řečeno,
připadalo mi to naprosto úžasné a pro mě naprosto nedosažitelné.
Ejhle,
posun v čase o pár let a sen se stal skutečností! Jak k tomu došlo?
Bylo to opravdu tak snové, jak jsem si představovala? Láká vás ta možnost
a rádi byste se dověděli víc – možná hledáte podporu a „nakopnutí“,
abyste si udělali studijní dovolenou v Izraeli? Čtete správný článek, jen
pokračujte!
 |
| budova konzevativní ješivy |
Život
nám často připravuje různá překvapení, komplikace a výzvy, tudíž vinou
mnoha faktorů jsem se více než 2 roky nemohla vrátit do Izraele
a popravdě mi to začalo pěkně lézt na mozek. Pověstnou poslední kapkou
byla radikální změna v osobním životě. Krize mě vyprovokovala k akci
a zcela impulsivně jsem si během jednoho večera podala přihlášku na
studijní program, který mi pár let ležel v hlavě – s tím, že nemám co
ztratit. Vyplnila jsem online několik podrobných formulářů, kde kromě požadavku
na osobní údaje byly např. i otázky na náb-ženské zázemí, během týdne
sepsala náležitý životopis se zaměřením na dosavadní židovské vzdělání
a motivační dopis (vše v angličtině), odeslala platbu za přihlášku
a čekala...
Asi
za 2 měsíce mi přišel radostný mail, že jsem byla přijata! To bylo
v polovině února, můj program začínal 8. července, čili bylo dosti
času na přípravu všeho potřebného – hlavně si zařídit ubytování a koupit
letenky (kvůli mým jistým specifikům byla tahle část asi tisíckrát
komplikovanější a napínavější než samotné přijetí na ješivu, ale věřím, že
„normální“ lidi s tím budou mít mnohem méně problémů a starostí).
Během této doby bylo také potřeba zaplatit poplatek za studium
a podstoupit – opět online – rozřazovací test z hebrejštiny. Veselá byla
i volba předmětů pro odpolední výuku – nikoho z vyučujících jsem
samozřejmě neznala (a z dob svých studií na gymnázium i VŠ vím, že
osobnost učitele je velmi důležitá), takže jsem se orientovala jen podle
anotací a vybrala si témata, která se mi zdála nejzajímavější. Nakonec se
Nejvyšší smiloval i v tom, že jsem nemusela v Jeruzalémě
přespávat pod mostem, a zajistil mi nejúžasnější nocleh
u nejúžasnějších hostitelů (a to nepíšu jen proto, že to možná budou
číst :-)), ale protože je to pravda!).
Čím
víc se blížilo datum odletu, tím nervóznější jsem byla – jednak kvůli výše
zmíněným patáliím, ale na mysl mi přicházely otázky ve stylu: zapadnu? domluvím
se vůbec – anglicky, hebrejsky? porozumím probíraným tématům? najdu si tam
kamarády? Nikdy jsem nestudovala v zahraničí, vlastně jsem nikdy ani
nebyla celý měsíc mimo domov, navíc jakožto děvče z nežidovské rodiny,
připravující se na gijur, jsem se obávala nízké úrovně svých znalostí.
O judaismus jsem se hlouběji zajímala asi 6 let a uplynuly sotva
3 roky, co jsem také začala žít „po židovsku“. Jak bych se mohla rovnat
lidem se židovským zázemím, kteří budou samozřejmě mít mnohem více zkušeností
a znalostí?
Tohle
vše píšu proto, abych vám – zájemcům o studium, kteří si třeba netroufáte
kvůli podobným pochybnostem – ukázala, že se to dá zvládnout. A možná
i zvítězit!
První
týden v Jeruzalémě jsem měla volný – zabydlovací a odpočinkový, taky jsem
zvládla projít některé památky a udělat si výlet do Tel Avivu (kam ještě
nepřipluly medúzy, ale to by bylo téma na zcela jiný článek), nasát atmosféru,
aklimatizovat se, užívat si ten pocit, že jsem konečně zpět (po takřka
3 letech). Studijní program začínal v pondělí, ale já se už
v neděli ráno vydala na šachrit přímo do ješivy – jednak jsem si chtěla vyzkoušet
pěší cestu (zhruba půlhodinka velmi svižné chůze do kopce, ideální ranní
rozcvička), jednak jsem se chtěla trochu porozhlédnout, abych neměla druhý den
příliš nových vjemů naráz. Samotná budova ješivy není moc velká, trochu
připomíná chaloupku z pohádky :-). Ujal se mě rabbi Joel Levy a během
několika minut mě provedl. Uklidněna opravdu milým přístupem a tím, že
i má dlouhou dobu netrénovaná angličtina postačila ke komunikaci, jsem se
vydala na poslední velkou toulku Jeruzalémem...
Druhý
den to vypuklo. Výuka samotná trvala od 9 ráno do 6 do večera. Pokud
jsem přišla už na šachrit a zůstala i na maariv, bylo to bratru 7.30-18.30.
Tudíž 11 hodin denně ve škole. Studovala jsem (nejen časově) náročnou
univerzitu, ale takhle dlouhou dobu jsem ve škole nikdy netrávila. Samozřejmě
mezitím byly i přestávky (půlhodinová dopoledne, hodinová na oběd a
čtvrthodinová odpoledne, ale tu zabírala mincha) – většinou jsem si během nich
lehla ven na lavičku, rozmražovala se (jsem chronický zmrzlík a jako všude
v Izraeli, i v prostorách ješivy bylo na můj vkus překlimatizováno)
a občas si i zdřímla. Nebudu lhát, ten první týden výuky byl pro mě
opravdu děsivý. Ráno hebrejština s rodilou mluvčí (skvělá Michal), kde
jsme se postupně věnovali konverzaci, čtení, různým cvičením a gramatice. Potom
velmi zasloužená pauza na oběd. Poobědová výuka pro mě znamenala na střídačku
hodinu Talmudu s rebem Joelem nebo Ejcha (tedy Jeremiášův Pláč) s Bex
Rosenblatt. Diskutovali jsme sice v angličtině, ale probíraná látka byla
(kupodivu, haha) v hebrejštině (a to byla ta lepší varianta, vzhledem
k tomu, že většina Talmudu je psána aramejsky :-)). Po minše mě čekal
každý den Liturgy Track s Jaclyn Chernett, což jsem po tom všem brala jako
odpočinkovou dvouhodinovku. Abychom si rozuměli – žádné leháro!, ale kantilace
a trénink nápěvů zaměstnávaly trochu jiné mozkové obvody než předchozí
výuka. S koncem maarivu už jsem byla tak unavená, že na nějaké větší
potulky po městě mi nezbývaly kapacity. Většinou jsem se volnějším tempem
vrátila pěšky domů, navečeřela se (občas jsem si něco uvařila a občas mi bylo
uvařeno <3), spojila se s domovem a odpadla. Čemu jsem se opravdu
nevěnovala: domácí úkoly a samostudium. Mozek už totiž nebyl schopen
cokoli dalšího vstřebat...
Přiznám
se, že ve slabších chvilkách mi vytanuly myšlenky typu „co tu sakra vlastně
dělám“. Všechno mě hrozně bavilo, vyučující i spolužáci byli úžasní, mé
obavy, že se nebudu chytat a rozumět, se rozplynuly. Ale bylo toho prostě
MOC. Vjemů, učiva, nových lidí, zimy, tepla (podle toho, jestli jsem zrovna
pobývala venku či vevnitř), sezení, chůze, jazyků, písmenek a slov. Připadala
jsem si nemožná, ale po 4 dnech přišel pátek a šábes – odjela jsem do
Tel Avivu, užívala si pláže, sluníčka a nemyšlení. V sobotu večer prvním
autobusem zpátky do Jeruzaléma – odpočatá, natěšená ke studiu, ale zároveň
s obavami, jestli další týden v tom šíleném tempu zvládnu.
A ono
se to zlomilo. Najednou mě přešla únava i pocit, že mám v hlavě
nepromazaná kolečka, která se co chvíli zadrhnou. Poddalo se to a konečně
jsem si výuku začala opravdu užívat. Zpětně se tomu utrpení prvního týdne
nedivím – byla to opravdu velká změna režimu a náhlé intelektuální
zatížení, můj mozek si zkrátka odvykl makat!
Ani
jsem se nenadála a třítýdenní program se chýlil ke konci. V tu dobu
už jsem své spolužáky brala za členy rozvětvené rodiny, ješivu za alma mater
a Jeruzalém za domov. Poslední den ve škole jsem obrečela (a nebyla
jsem sama). Krásná, intenzivní a neopakovatelná část našeho života
skončila. „Po“ už bude navždy jiné než „před“ - mě ten studijní pobyt změnil
velmi zásadně.
Co
se samotného studia týče: úkol zvýšit penzum znalostí byl splněn na jedničku
s hvězdičkou (nejen ve smyslu, co jsem se naučila, ale JAK jsem se to
naučila – židovský způsob výuky v chevrutě, tedy dvojici (někdy i trojici
až čtveřici) má mnohem vyšší úroveň a efektivitu než zaprděné české
školství). Ale ještě důležitější pro mě byl samotný fakt pobytu v čistě
židovském prostředí, kde jsem se cítila, že tam skutečně patřím. Žádné pocity
méněcennosti, naopak – neuvěřitelně jsem si zvýšila sebevědomí na mnoha
frontách. Přispěly k tomu drobnosti – například povedené pokusy
komunikovat v obchodech hebrejsky či schopnost nezabloudit... no, spíš
zabloudit, ale zase se najít! - při bloumání Jeruzalémem. Ta chvíle, kdy jsem si
uvědomila, že jsem schopna přečíst pasáž z Talmudu a na úrovni ji
diskutovat se spolužáky včetně odkazů na pasáže z Tóry! Nezapomenutelný
šachrit u egalitární části Západní zdi – prožití přítomného okamžiku
a pocit, že jsem přesně tam, kde být mám, a že celý můj dosavadní
život k tomu směřoval. Naprostý úžas, když mi po čtení z Tóry 17. tamuzu
rabbi Joel svěřil svitek na glilu a při šachritu druhý den mě dokonce
vyzval, abych udělala hagbahu!
Abych
to mírně neskromně shrnula: než jsem odjela na ješivu, myslela jsem, že musím
udělat konverzi, abych se stala Židovkou. Po návratu to cítím tak, že konverze
mi potvrdí, že Židovka jsem. A to je pro mě to nejdůležitejší, co mi tahle
zkušenost vůbec mohla přinést...
„NÁVOD“
PRO ZÁJEMCE O STUDIUM NA KONZERVATIVNÍ JEŠIVĚ
Teď
končí ta rozvláčná vzpomínací část a přichází čas na praktické tipy pro
zájemce o letní studijní program.
- Navštivte webovky www.conservativeyeshiva.org. V liště vpravo nahoře je nabídka Programms, vyberte Summer. Zde najdete podrobné informace o třítýdenním studijním programu kombinujícím ulpan a židovská studia. (Ješiva samozřejmě nabízí i jiná, delší studia, ale s nimi zatím zkušenosti nemám.) V tuto chvíli je již znám termín dvou prázdninových turnusů pro rok 2020.
- Pokud nabydete dojmu, že přesně po tom vaše srdce prahne, stačí se přesunout do kolonky Apply a vyplnit vše požadované. Nezapomeňte si zkontrolovat platnost pasu!
- Součástí přihlášky je CV a motivační dopis. V životopise jsem kromě dosaženého vzdělání a aktuálního pracovního zařazení uvedla i zajímavé praxe a úspěchy v mém původním oboru (například praxe v nemocnici v Beer Ševě, studenstká vědecká soutěž). Sice to s židovstvím nesouvisí, ale potvrdí to studijní schopnosti a jistou všestrannost. Vypsala jsem také všechny kurzy s židovskou tematikou a lekce hebrejštiny, které jsem absolvovala,. Nezapomeňte napsat kontakty na 2 osoby, které budou ochotny o vás podat (samozřejmě pozitivní :-) referenci.
- V motivačním dopise doporučuji uvést, kam chodíte na b-hoslužby, na šiury a jak se celkově zapojujete do židovského života. Cokoli děláte zvláštního a prospěšného pro komunitu, s tím se pochlubte. Napiště také, proč chcete studovat daný program a co od toho očekáváte.
- Pro akceptaci korektně vyplněné přihlášky je třeba uhradit poplatek – vloni to bylo 75 dolarů. Samotné studium potom vyjde na dalších cca 1000 dolarů. Když se k tomu připočte cena letenky, ubytování a strava v Izraeli, což je jedna z nejdražších zemí, náklady mohou dosáhnout 50 000 korun. Je dobré na to myslet už v této fázi a ujistit se, že studium nebude po finanční stránce likvidační. Dají se ale získat různá stipendia (hlavně pro studenty VŠ); s tím ale neporadím, vše jsem platila z vlastní kapsy.
- Spodní věková hranice pro účast v programu je 19 let, horní je neomezena. Mimo většinovou studentskou kategorii byly zastoupeny opravdu všechny generace, včetně té prarodičovské. Ať je vám, kolik chce – vyčnívat nebudete! Důležitějším kritériem než věk je otevřená mysl a touha po studiu!
- Rozřazovací test z hebrejštiny doporučuji vyplnit poctivě, bez pomůcek a slovníku. Já se na základě testu ocitla v gimelu a kromě několika pochopitelných nesrovnalostí, kdy každý měl trochu jinou slovní zásobu, odpovídal kurz zcela mé úrovni. Komu to nesedlo, mohl se po první hodině ulpanu přesunout do vyšší či nižší třídy (celkově jich bylo 6 od alef pro ty, co hebrejsky neuměli vůbec, až po hej).
- Co se týče volby odpoledních předmětů – někteří spolužáci migrovali, mně to přišlo jako nesmysl a všechny kurzy jsem poctivě absolvovala od začátku do konce. Ze všech tří mnou vybraných jsem byla uchvácena, vyučující byli bezvadní, výborně připraveni včetně materiálů ke studiu, co nám dali k dispozici, jejich vstřícný přístup nám pomáhal rozvíjet se a přemýšlet nad souvislostmi. Říkala jsem si, že jsem měla štěstí na výběr, jenže po určité době jsem si uvědomila, že bych byla pravděpodobně stejně nadšená z kteréhokoli jiného kurzu. VŠICHNI vyučující byli totiž skvělí! A minimálně stejný díl úspěchu musím přiznat i spolužákům, kteří mě obrovsky inspirovali, rozšiřovali obzory a pomáhali mi.
- Ješiva nezajišťuje ubytování, ani stravu. Nicméně v budově je CHALAVI (tedy mléčná) kuchyňka s ledničkou a mikrovlnkou (během srpna prý proběhl upgrade, tak je možná výbava ještě lepší), erární čaj a káva a několikrát do týdne nakonec i společné jídlo (pizza, grilování...). Přímo naproti ješivě je dobře zásobený a cenově přijatelný supermarket. Hlady neumřete.
- Celá budova ješivy je klimatizovaná. Zmrzlíkům doporučuji svetr, teplé ponožky a šátek na krk. Byla jsem také ráda za kompresní punčochy, protože několikahodinové sezení udělá s nohama ošklivé věci.
- Ješiva leží v centru Jeruzaléma (pozor, nikoli Starého města!) a je dobře dosažitelná pěšky i MHD. Doporučuji co nejdřív koupit RavKav, tedy univerzální zelenou cestovní kartičku. Ta se pořizuje přímo u řidiče v autobuse za tuším 11 šekelů, ale dobíjet ji musíte jinde – např. v označených trafikách nebo (co se mi osvědčilo) v řetězci SuperPharm. Kartička umí i přestupy a v některých autobusech jsou „pípáky“ u každých dveří, takže není potřeba nastupovat jen předními u řidiče.
- Vezla jsem si s sebou několik knih – samozřejmě můj osobní sidur, hebrejsko-český slovník a český překlad Bible 21. V ješivě je bohatá knihovna, ale pouze k prezenčnímu studiu a v drtivé většině psána hebrejsky či anglicky. V celé budově je dostupná velmi dobře funkční wifi síť. Takže příště bych ulevila hmotnosti kufru aspoň na cestu tam (zpět jsem vezla spoustu dalších knih, co jsem si pořídila) a vzala si jen ten (svůj osobní a milovaný) sidur. Jako slovník postačí online morfix a na Tanach a další židovskou literaturu úžasná aplikace Sefaria (ale pozor, ne u všeho je překlad do angličtiny a pokud je, tak jazykem poněkud archaickým a hůře srozumitelným – to mi potvrdil rodilý mluvčí). V tomto je „chytrý“ mobil bezkonkurenční.
- Jak jsem již uvedla, výuka probíhá v angličtině a většina studentů i vyučujících jsou Američani (ješiva byla založena a je z drtivé části financována z US). Nicméně zastoupeni jsou Židé opravdu z celého světa. Hodně mi to vycvičilo uši, protože přízvuků angličtiny a potažmo i hebrejštiny jsem slyšela nespočet. Oba jazyky jsem si také výrazně zlepšila, v podstatě je zahrnut kurz angličtiny jako bonus :-). Velice rychle jsem se přestala bát mluvit – za celou dobu se mi nestalo, že by na mě někdo z rodilých mluvčích koukal spatra, protože jsem řekla něco gramaticky špatně nebo si nemohla vybavit správné slovíčko. Pokud nemáte problém s pasivní angličtinou a židovskou slovní zásobou a jste schopni se účastnit lehkých konverzačních témat, myslím si, že nebudete mít problém. Ale to je asi na zvážení každého, jak „silná“ jeho angličtina je. Nepíšou se žádné eseje ani testy, takže ve finále opravdu záleží na prostém „domluvení se“.
Všem zájemcům přeji hodně štěstí a
třeba se se v létě 5780 setkáme v Jeruzalémě!
Rút
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire