Co znamená šoa pro konvertitu?

Dnes je Jom ha-šoa ve ha-gvura, připomínka obětí šoa a těch, kdo se i v beznadějné situaci pokusili o odpor, jako třeba povstalci ve Varšavském ghettu, ale nejen oni. Letošní Jom ha-šoa je navíc poznamenaná všeobecnou karanténou a tak se každoroční čtení jmen obětí a ceremonie přesunuly do kyberprostoru. Mimochodem, ani v kyberprostoru není bezpečno, jak se o tom přesvědčili organizátoři z Ta-Shma, kterým včera večer někdo napadl ceremonii na zoomu a pustil tam na několik okamžiků, než se organizátoři vzpamatovali, pedofilně pornografický obsah. Celou věc teď řeší policie a organizace zabývající se potíráním antisemitismu. Berte to jako upozornění, že na bezpečnost je prostě potřeba dbát všude.

Dneska jsem ale chtěla psát spíš o tom, co vlastně šoa znamená pro konvertitu, který nemá s šoa přímou rodinnou zkušenost. Není to tedy "tatínkovec", který jen legalizoval svůj status, ale někdo, kdo přišel ze zcela nežidovského prostředí. Mluvit samozřejmě můžu jen za sebe, ale tipla bych si, že podobné otázky si klade víc z nás. Jak se k tomu vlastně postavit, že se vaší rodiny šoa "netýkala" (dávám to do úvozovek, protože znáte báseň Johna Donna "Komu zvoní hrana"?), ale přitom se vás bytostně dotýká?
Moje první setkání s židovstvím vůbec bylo, když mi bylo nějakých 10 let a při zájezdu s pěveckým sborem v Polsku jsme navštívili Osvětim. Pro mě to byl naprosto formující zážitek a dodnes z toho mám občas noční můry. A napůl vážně a napůl žertem říkám, že kdybych věřila na gilgul (převtělování duší), tak bych řekla, že moje konverze začíná přesně tam.
Šoa nám naplno ukázala, že antisemitismus a pogromy nejsou záležitostí středověku, nevzdělanosti a tmářství. Že lidé vzdělaní a "slušní" jsou schoní naprosto nepředstavitelných zvěrstev. Že vraždit lidi proto, že jsou jiní, nebo ani nejsou jiní, jen mají jiný původ (protože asimilovaní židé se od svého nežidovského okolí lišili skutečně jen velmi málo nebo vůbec, kromě tedy toho "původu"). Z čehož vyplývá smutná skutečnost, že se to může kdykoliv opakovat, pokud si nedáme pozor. Dnes máme naštěstí stát Izrael. ale jeho existence není samozřejmostí, těch, kdo by ho rádi zničili je stále příliš mnoho.
Jako konvertita se tedy člověk nějak musí vyrovnat s otázkou, co dělal Nejvyšší, když jeho vyvolený národ umíral po tisících. Můj sidur (komentovaný Sim šalom) má pro Jom ha-šoa vsuvku do požehnání jenž slyší modlitbu (!), kterou tady zkusím přeložit:
Utěš, Hospodine, Bože náš, zbytky svého lidu Jisraele, který je jako větev vytažená z ohně. Neboť krutý nepřítel povstal, aby nás zničil-zavraždil každého žida, mladé i staré, ženy a děti, řka: "Pojďme, vyhlaďme je, takže jméno Jisraele už nebude zmiňováno". Vody nás obklopily, naši mučitelé nás krmili hořkým jedem. Ach, jsme zničeni, protože náš Zdroj útěchy je ještě daleko. Pláču, když na tyto věci vzpomínám. Ale Ty nás nezapomeneš navěky.
Tato vsuvka tvoří příkrý kontrast s požehnáním, které hovoří o tom, že Nejvyšší slyší, ale vystihuje fakt, že během šoa Nejvyšší mlčel. Můj teologický přístup k problému je takový, že prostě nemůžeme všemu rozumět, že některé věci prostě vysvětlit nejdou. A koneckonců v hagadě to čteme každý rok: "...povstávají proti nám v každém pokolení, aby nás zničili..." Ale představa, že by moje děti nebo děti mých dětí mohly být vystaveny něčemu takovému je dost hrozná. Jenže na druhou stranu nemůžu nebýt židovkou, těžko se to vysvětluje, ale konverze pro mě byla nutná, abych byla tím, kým doopravdy jsem.
Druhý "problém" konvertity je v tom, že jaksi nemá příběhy o přežití svých blízkých. Často mám pocit, že když se setkám s někým novým, kdo zjistí, že jsem židovka a neví, že jsem konvertovala (nevykládám o tom na potkání, je to moje soukromá věc), očekává, že mu budu vyprávět něco o své rodině. A ono nic. Nikdo ale nebyl natolik netaktní, aby se ptal, jen cítím ten zkoumavý pohled a vyčkávání.
Ale ta bolest a trauma ze ztráty šesti milionů souvěrců, kteří se konverzí stali naší rodinou, ta konvertitovi navždy sevře srdce  nejpozději při vynoření z mikve a jeho truchlení je stejně autentické, jako těch, kdo se jako židé narodili.