Tentokrát bude komentář méně rodičovký a bude se víc vztahovat k aktuálním událostem. "Lech lecha" "Vyjdi sobě z z tvé země, města a otcovkého domu". Nejvyšší chce po Abramovi, aby vylezl ze svojí pohodlné sociální bubliny a šel do země, kterou nezná a uvěřil tomu, že mu Nejvyšší dá zplodit děti, kterých bude jako hvězd na nebi. Je jisté, že Abram Hospodinu věřil, když se na takovou cestu vydal, ale troufám si tvrdit, že teprve po vyjití Ho začal poznávat. Musel udělat krok do neznáma, do nepohodlí, do nebezpečí. Kdyby zůstal v háran, asi by byl dobrým člověkem, prožil spokojený život, ale nikdy by se nestal otcem národů. Rabínka Delphine Horvilleurová často říká, že je potřeba umět "myslet proti sobě" ("penser cotre soi"), vystavit sám sebe věcem a myšlenkám, které jsou nám proti srsti, a znovu toto zopakovala v komentáři, který publikovala po brutální vražde Samuela Patyho, která doslova otřásla Francií. A zrovu publikovala už dříve proběhlý rozhovor (patrně natočený po nějakém předchozím teroristickém útoku), že rouhání není nějaká karikatura, ale právě myšlenka, že by Nejvyššího mohla urazit a že snad potřebuje nás, abychom obhajovali jeho čest. Pokud se Nejvyšší uráží, pak to znamená, že nemá žádnou reálnou moc. Nelze urazit někoho, kdo tu moc má. Urazit lze někoho, kdo má nějaké slabé místo, má snad Nejvyšší nějaké slabiny?
Lech lecha je pozvání k "myšlení proti sobě", k opuštění pohodlného teplíčka a vystavení se věcem a názorům, které se nám možná nebudou líbit, se kterými nebudeme souhlasit, ale které nás obohatí právě tím, že se s nimi setkáme a jsme nuceni o nich přemýšlet, zkoumat, zda na nich není něco pravdy a nějak se s nimi vypořádat.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire