Naše dnešní paraša začíná takovým poklidným popisem. Je takový letní, horký, ale hodně horký
den a Avraham sedí ve dveřích stanu. Snad aspoň tam proudí trochu chladnější vánek. Za chvilku je
ale konec té ospalé selanky. Avraham „se rozhlédl a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži.
Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi a řekl: “Panovníku, jestliže
jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a
zasedněte pod strom. Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál.
Přece nepominete svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“ (Berešit 18,2-5) A pak Avraham,
v nelehkém stavu - třetí den po obřízce- nasadí turbo. Sledujte: „Abraham RYCHLE ODBĚHL
do stanu k Sáře a řekl:“RYCHLE vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a udělej placky. Sám se
ROZBĚHL k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je RYCHLE připravil.
Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod
stromem.“ (Berešit 18,6 -8) Neuvěřitelné zrychlení, a zvlášť v tomto stavu, co říkáte?
Abraham Avinu symbolizuje midu – vlastnost chesed. Midraš líčí, že jeho stan byl otevřený
do všech čtyř stran. A tak mohli pocestní snadno vstoupit ze všech směrů. A on je taky mohl snadno
spatřit a vyběhnot jim naproti a nabídnout jim své pohostinství a laskavé přijetí. Nemohl vědět, že
to byli andělé, museli vypadat jako zaprášení vandráci. Ale snažil se napodobit Hospodina – vždyť
On v každém okamžiku zajišťuje potřeby každého stvoření. A tak seděl ve dveřích stanu a i když
momentálně zesláblý, vyhlížel ven s nadějí, že přece jen bude mít možnost přivítat ve svém stanu
ještě dalšího hosta.
V tom nám je těžko překonatelným vzorem. Tohle jeho konkrétní chování se nazývá hachnasat
orchim – pohostinnost, projevené pocestným. Je to jeden z deseti dobročinných skutků, které podle
talmudských učenců přinášejí ovoce na zemi a zajišťují blaho a dodatečnou odměnu v posmrtném
životě (Šabat 127a). Tahle ctnost je připomínaná i v ranní modlitbě. Je to zkrátka něco,
co by mělo být naší běžnou normou.
Naše slavení šábesů se snaží o něco podobného. Nejsme uzavřeným společenstvím, i když tím
jednou za čas riskujeme nějaký ten exces nepoučeného návštěvníka. Jak mi nedávno David
připomněl- moment, kdy jedna náhodná návštěvnice při vyjmutí Tóry z aron ha-kodeš poklekla a
pokřižovala se... Z její strany jistě projev úcty, ale samozřejmě zcela nevhodný. Ale kvůli tomu se
neuzavřeme jen do svého světa. Taky chceme mít dveře otevřené do čtyř stran a o návštěvníky se
postarat s úctou a porozuměním. A že láska (i k Bohu) prochází žaludkem, je nám jasné. A tak se
u nás návštěvník může dočkat dobrého humusu, dýňových a cuketových placiček, houbových řízků,
sladkostí. A když nás navštíví Marta, tak se zase dočkáme i všelijakých výborných salátů a dalších
dobrot. Ach, už aby zase bylo po koroně a nescházeli jsme se jen virtuálně.
Nedávno jsem četl o jednom rabínovi, který si hachnasat orchim vzal za své jak se patří. Rabín
Gershom Freedman a jeho manželka byli takovými „obchodními magnáty“. V průběhu let vyvinuli
velmi populární a úspěšnou „společnost“ hachnasat orchim.
Paní Freedmanová začíná ve středu vařit a péct na šabat – a to z dobrého důvodu. V pátek večer i
v den šabatu měli Freedmanovi běžně u stolu deset až patnáct hostů. Někteří byli zvaní, jiní
přicházeli bez pozvání, protože věděli, že jsou vždycky vítáni. Rabín se vždy modlil v synagoze a
čekal, až odejde poslední člověk – pro případ, že by tam mohl zůstat někdo, kdo nemá kam jít
na slavnostní pohoštění – seudat šabat. Někdy se u nich objevili lidé i uprostřed jídla a vždycky se
pro ně našlo místo i jídlo. Někdy se dokonce stalo, že se host objevil po skončení jídla. Nikdy to
nebyl problém. Rabín Freedman usadil svého hosta a paní Freedmanová šla vykouzlit nějaké další
pohoštění. Nikdy nikdo neměl pocit, že snad obtěžuje, protože Freedmanovi byli vždycky opravdu
šťastní, kdykoli host dorazil.
Rabí Freedman nevyhledával společnost jen o šabatu. Měl snad šestý smysl pro identifikaci lidí,
kteří potřebují jídlo a střechu nad hlavou. Jednou se přiblížil k muži v synagoze, kterého, jak se
zdálo, nikdo neznal. A bylo to tak, ten člověk právě dorazil z Izraele a potřeboval někde nějakou
dobu pobýt. Přestěhoval se k Freedmanovým na několik měsíců. Když pak uklouzl na ledu a
vyžadovalo to výměnu kyčle, opatřil mu rabín lékařskou péči, chodil ho navštěvovat a pak si ho
přivedl zase k sobě domů na rekonvalescenci. Nebudu to natahovat, ale tenhle rabín se chopil
hachnasat orchim tím nejlepším způsobem. Šabatové jídlo Freedmanových bylo vždy
nezapomenutelným zážitkem. Vždycky došlo i na inspirativní slova Tóry a krásný zpěv zmirot. Pro
něj to byla i micva i radost. A může být i pro nás.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire