Napadl mě krátký komentář k paraše minulého týdne, k příběhu Jehudy. Jehuda je dáván za vzor, jak je možné se změnit vnitřně-jak z někoho, kdo navrhne (a realizuje) prodej vlastního bratra do otroctví (a že mu a jeho bratřím Josef lze na nervy na tom nic nemění) v někoho, kdo o své snaše Tamar řekně "je spravedlivější než já" a nabídne se do otroctví za svého bratra Bijnamina, když je tento falešně obviněn z krádeže.
Celá ta historie změny začíná odchodem Jehudy z otcovského domu. Lze se jen domnívat, že nevydržel den za dnem přihlížet zoufalství svého otce, který ztratil milovaného syna Josefa. Nevydržel se dívat, co způsobil. Oženil se s Kenaánkou, měl tři syny. Výchova se mu asi úplně nezdařila, protože čteme, že jeho prvorozený Er byl špatný v očích Hospodinových. Er se oženil s Tamar a brzy pro své hříchy zemřel. Jak velel zvyk levirátního sňatku, s Tamar se oženil Onan a jeho prvorozený syn by byl považován za syna Erova. Do toho se mu nechtělo a Hospodin ho také velmi tvrdě potrestal. Jehuda zakusil, jaké to je, přijít o své syny a teď se bojí, že přijde i o třetího, nejmladšího. Tím, že odešel z domu svého otce se sice už nemusel denodenně dívat na jeho bolest, ale zakusil ji sám. Ačkoliv Tóra zdůrazňuje, že Er a Onan zemřeli pro vlastní hříchy, jejich smrt byla tvrdou lekcí pro Jehudu a jeho strach, že by ztratil i nejmladšího Šélu mu dozajista pomohl vcítit do vlastního otce, když nechtěl pustit Binjamina s bratry do Egypta.
Jehuda je jistě vzorem v tom, jak můžme sami sebě změnit, udělat tešuvu, napravit své chyby. Dokázal z osobní tragédie pro sebe vytáhnout alespoň něco pozitivního. Neřekl si, že "táta ztratil syna, já ztratil dva, jsme si kvit" (což je Rubenovo řešení, když navrhuje jako zástavu za Binjamina své syny), ale stal se citlivým k bolesti druhých.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire