Poslední dva týdny jsem nepsala, protože jsem byla doma na "kurzarbeit", starala se o Šmuliho a hrála si na malého biochemika (vyráběla jsem jogurt a vypěstovala kvásek-vždycky se musím smát, že kyselo, které bylo pro tolik lidí symbol chudoby, co měli na talíři celý týden, až jim lezlo krkem, je pro nás málem sváteční jídlo. A doufám, že se mi podaří udržet kvásek až do Pesachu, abychom ho pak mohli řádně odstranit, to je totiž chamec nejchamecovatější!).
Tím, že jsem byla doma, jsem si mohla naplno užít Šmuliho první období vzdoru, občas to teda nebylo jednoduché a nervy tekly na obou stranách, ale myslím, že jsme to nakonec celkem zvládli. Také už netrpělivě vyhlížíme Chanuku, abychom obnovili zásoby knih, protože ty co máme, už jsme četli asi milionkrát a z některých je Šmuli schopný citovat celé pasáže.
Tak snad se mi podaří zase v dohledné době napsat něco "židovsky relevantního", i když přiznávám, že moje kapacita je v současnosti dost omezená. Občas mi hlavou bleskne nějaký nápad na článek, ale než ho stihnu rozvinout, je pryč...
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire