Purim byl vloni první svátek, který naše liberální komunita zrušila (respektive, zrušili jsme oslavu), ačkoliv v té době ještě nebylo nic zakázáno. Vzpomínám si, jak jsme si tehdy s Elim říkali, zda nejsme zbytečně ustrašení a jestli to nepřeháníme. Nakonec se ukázalo, že jsme to nepřehnali ani v nejmenším, protože ortodoxní obce slavily jako obvykle a mělo to katastrofální následky.
Letošní Purim už je jiný v tom, že víme, co a jak. Eli se včera postil (já se vymluvila na to, že pořád ještě kojím, ale bez mučení přiznávám, že tenhle půst mě prozatím dost míjí). Večer jsme na chvíli doma vytáhli masky, se Samuelem jsem vyrobila královskou korunu (kterou pak odmítl nosit na hlavě) ze čtvrtky, kterou sám vybarvoval (viz foto, ze kterého je jasné, že matka tvořilka fakt nejsem). Ale řehtačky měly úspěch, minimálně u nás, sousedů jsme se neptali. K večeři jsme si dali čočku s košer salámem (protože salám visí, stejně jako visel Haman), Eli včera ještě zvládl přečíst Megilu, já odpadla celkovou únavou do postele. Eli dneska poslouchal Megilu přes zoom z konzervativní pařížské obce, kde začínali už v 9h, já se z práce připojila na zoom liberální obce JEM až od 10h. Větší část upečených hamentašen skončila jako mišloach manot (my dostali skvělé parve "koblihy"), na matanot la-evjonim také došlo, tak snad jsme v rámci možností povinnost splnili. I když včera jsme si dali jen jednu skleničku hruškovice, víc by nebylo kompatibilní s cestou do práce...
Purim sameach a šabat šalom!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire