Parašat Cav je ve III. Knize Mojžíšově, Sefer Vajikra, která je věnována kohanim- kněžím a jejich službě v Chrámu. Můžeme tam číst i tento verš: „Vezmi Árona i s jeho syny, též roucha a olej pomazání i býčka k oběti za hřích, dva berany a košík nekvašených chlebů.“ (Vajikra 8,2) Raši ten výraz „vezmi Árona“- komentuje tak: vezmi ho slovy, tzn. přesvědči ho. (Raši k Torat kohanim) Proč bylo třeba Árona přesvědčit, aby se stal prvním kohenem gadol (veleknězem) v historii? Vždyť to bylo výsadní postavení, mohl nosit osm rouch, měl chošen- diadém, na kterém bylo nevyslovitelné Boží Jméno. Byl jediným člověkem, kterému bylo dovoleno vstoupit do nejsvětější části Chrámu, kde vykonával speciální službu během svátku Jom kipur. Jeho služba před Hospodinem měla za výsledek smíření za celý židovský národ. Koho by netěšilo, kdyby byl vybrán na takovou pozici? Snad Áronovu váhání lépe porozumíme díky následujícímu midraši:
Kdyby Áron věděl, že o něm Hospodin napíše: „Což nemáš bratra Árona, toho lévijce? Znám ho, ten umí mluvit. Jde ti už naproti a bude se srdečně radovat, až tě uvidí.“ (Šemot 4,14), tak by vyšel k Mojžíšovi s bubnem a tancem (Rus Rabba 5,6) . Tento midraš odkazuje na Mojžíšův návrat z Midjánu do Egypta v paraše Šemot. Mojžíš se tehdy zdráhal vrátit do čela Izraelců, protože je do té doby vedl jeho starší bratr Áron. Mojžíš nechtěl Áronem pohrdat, ale Hospodin ho ujistil, že místo toho by se Áron měl radovat ze jmenování svého mladšího bratra.
Na první pohled je ten midraš záhadný. Víme, že byl Áron velice skromný, proč by tedy mělo být jeho chování ovlivněno tím, co by se o něm psalo v Tóře? Proč by dělal víc, protože jeho činy byly zaznamenávány po celou dobu? Odpovědí je, že Áron byl více než pokorný ; byl absolutně nesobecký. „Buď jedním z žáků Árona, miluj mír a usiluj o mír, měj v lásce lidi a přiváděj je blíže k Tóře.“ ( Pirkej Avot 1,12 ) Áron miloval lidi a miloval Hospodina. On neměl vůbec žádný zájem na osobním prospěchu, osobní cti, nebo osobním úspěchu.
Když Hospodin informoval Árona, že se vrací Mojžíš z Midjánu a nahradí ho jako předáka národa, Áron se radoval z úspěchu svého bratra. A proč by ne? Áronovi nezáleželo na tom, jestli on anebo Mojžíš bude v čele. Jediné, co chtěl, bylo to, aby to bylo to nejlepší pro jeho lid a ke cti Nebesům. Prostě se radoval, že Hospodin vybral jeho mladšího bratra jako vhodnějšího k tomu, aby vyvedl Izraelce z hořkého otroctví v Egyptě. Kdyby věděl, že jeho radost bude zaznamenána v Tóře, teprve pak by si asi uvědomil, že je to považováno za něco výjimečného. A pak by udělal ještě něco navíc – opět ne pro svou čest, ale jako příklad pro ostatní.
V naší paraše musel být Áron přesvědčován, aby sloužil v Chrámu jako kohen gadol – velekněz, protože musel být přesvědčen, že pouze on může sloužit v tomto vznešeném postavení. Rád by Mojžíšovi tu pozici přenechal, stejně jako v Egyptě. Ale to nebylo Hospodinovou vůlí.
Existují mezi námi i dnes ti, kteří neobyčejným způsobem projevují svou obětavost, nemyslí jen na sebe a svým chováním v Nebesích rozehrávají tu nejkrásnější hudbu s bubny a tympány. Slyšel jsem o člověku v Americe, který měl úspěšnou firmu a tak bohatě podporoval ješivy v širokém okolí. A naprosto bez jakýchkoli fanfár podporoval lidi v nouzi, sirotky a vdovy… Stalo se, že otec jednoho ze žáků ješivy po transplantaci jater potřeboval najednou množství krve. Tenhle podnikatel, jeho dcera a zeť šli hned darovat svoji krev. Jiný podnikatel by snad mohl říct – dělám pro lidi dost, ať dají krev jiní. Ale on byl zkrátka jiného mínění a nemyslel si, že dělá něco výjimečného.
Jsou samozřejmě i opačné extrémy, „podnikatelé“, kteří i teď , v téhle těžké době myslí jen na to, kde by co ještě mohli ukořistit pro sebe. Známe to. Ale pak se objeví podnikatel, který začínal poctivě a bez dotací a s manželkou věnují 1,5 miliardy na pomoc rodinám, které se ocitají na okraji nouze, protože jejich dítě zápolí s těžkou nemocí. A oni to považují za samozřejmé… A možná si stejně řeknete si, no zbohatl, i když vlastním přičiněním – ale přece jen to pro něj už není takový problém.
No, pro jiné podobně zámožné i bohatší to neřešitelný problém je. Ale nechme podnikatele. V těžkých dobách se odhalují charaktery víc než jindy. Člověk nemusí mít tučná konta a přece může být jako ti žáci Árona. A díky takovým lidem je na zemi stále ještě veselo a pěkně. I ti, co mají sami hluboko do kapsy se snaží nechat vydělat těm, kdo jsou bez práce a ochromeni takovou situací. Znám taky jednu lékařku, která má vážné onemocnění a pohybuje se jen ztěžka o francouzských holích. Mohla by sedět v klidu doma u svých dětí. Ale lékařů je nedostatek, tak nabídla všechny síly, které ještě má. Dojíždí z Prahy do Liberce a očkuje tu, přespává na ubytovně. Ale kdybyste ji chtěli poděkovat, pochválit, rázně to odmítne a mluví o jiných – o mamince na mateřské s malým dítětem, která tam taky chodí pomáhat do první linie, nebo o lékařce, která už byla deset let v důchodu, ale pomáhá- protože cítí, že je to potřeba. Ti všichni jsou úžasní, naprosto nesobečtí, tak jako Áron. Nedělají to pro peníze, to by jim za to fakt nestálo. Nedělají to ani pro osobní čest a příležitost být vidět. Skoro se mi chce říct, podle toho midraše, že kdyby věděli, že o nich napíšu, dělali by snad ještě víc – aby nám byli příkladem.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire