K otázce košer porážky

 V českých médiích to moc neproběhlo, ale evropský soud na konci roku 2020 rozhodl ve sporu belgických židovských a muslimských organizací a vlámské vlády ve prospěch vlámké vlády-tedy, že vlády členských států EU mohou požadovat omráčení zvířat před porážkou, aniž by to narušovalo svobodu vyznání. To samozřejmě povzbudí ( už povzbudilo) další aktivisty bojující za práva zvířat, kteří svůj boj obvykle myslí upřímně a politické extremisty, kteří si na tomto tématu přihřívají politickou polívku. Extrěmistě sice většinou primárně míří proti muslimům, ale všichni víme, že nikdy netrvá dlouho a z nás je taky cíl.

Pro ty, kdo rozumí francouzsky, doporučuji rozhovor s vrchním rabínem Bruno Fiszonem z Metz, který má veterinární vzdělání a je skutečným odborníkem na šchitu, židovskou rituální porážku a zasedá ve vládních výborech pro dohled nad jatky. Pro ty, kdo francouzky neumí, se to pokusím nějak shrnout.

Jakákoliv porážka vyžaduje, aby zvíře bylo vykrveno. Při běžné porážce je zvíře nejprve omráčeno a následně mu jsou proříznuty krční tepny a jugulární žíly. Při košer porážce toto probíhá bez omráčení zvířete, které velmi rychle ztratí vědomí v důsledku velké ztráty krve. Míru utrpení u zvířat během porážky je poměrně těžké studovat a kvantifikovat a podle toho, který symptom ztráty vědomí je použit v dané práci, dostaneme různé délky času.

Rituální porážka vyžaduje, aby zvíře v okamžiku porážky bylo zdravé, nezraněné a živé. To vylučuje omráčení jateční pistolí, která zvířeti prorazí lebku a pronikne do mozku a tím způsobí ztrátu vědomí. Alternativou je omráčení elektrikým proudem, které je v principu vratné. Tento způsob omráčení ovšem není možné použít na hovězí dobytek, používá se na zvířata do velikosti ovce. Takže když evropský soud zdůvodnil svoje rozhodnutí tím, že omráčení elektrickým proudem je alternativa přijatelná i pro rituální porážku, nehrál úplně čistou hru. Stejně tak, když se soud odvolával na shodu odborníků, protože problematikou utrpení zvířat během rituální porážky ve srovnání s běžnou porážkou existuje jen málo odborných prací a obecně lze říct, že práce evropské spíš straní omračování a americké práce nemají s rituání porážkou problém. 

Rabín Fiszon se odvolává na práci provedenou francouzským institutem, která uvádí, že omráčení zvířat jateční pistolí selže v 16% případů. To znamená, že 16% zvířat dostane ránu do hlavy a ještě pak krvácí bez omráčení. U košer porážky hovězího dobytka je uváděno stejnou prací míra selhání 16-17%. Selhání v tomto případě obvykle znamená anatomickou odchylku, kdy krční tepna a jugulární žíla nejsou přesně tam, kde je řezník čeká a následkem toho zvíře krvácí déle a déle trvá, než ztatí vědomí. U košer porážky drůbeže lze s úspěchem pochybovat o tom, že konvenční porážka s omráčením představuje nějaký přínos pro zvíře, protože v konvenční porážce je kuře nejprve zavěšeno hlavou dolů, následně protaženo lázní s elektrickým nábojem, který má zvíře omráčit. Zde dochází k velmi častému selhání, kdy kuře prostě zvedne hlavu, nebo náboj není dostatečně silný. Následně je protaženo přes ostří, které mu usekne hlavu. Košer porážka drůbeže je stále jeden na jednoho-řezník versus kuře, které ztrácí vědomí v řádu několika málo sekund a je zavěšno za nohy až po ztrátě vědomí.

Rabín Fiszon říká, že těch 16% selhání při omračování představuje v absolutních číslech ohromné množství zvířat, proti těm 16-17% selhání při košer porážce (košer porážka představuje 1% z celkového množství poražených zvířat ve Francii), nicméně to mi jako argument nepřijde příliš přesvědčivé. To procento selhání prostě existuje a je potřeba s ním něco dělat.

Asi nejschůdnější řešení je omráčení po podříznutí. Tato metoda nepředstavuje z halachického hlediska žádný zásadní problém a je s úspěchem používána například v Nizozemsku nebo v Austrálii. Pokud by rozhodnutí evropského soudu, které je samo o sobě ne příliš příznivé pro židovskou komunitu, vedlo k tomu, aby se praxe omračování po přetnutí tepny a žíly stala v EU běžnou, bylo by to vlastně docela pozitivní. Nicméně, je třeba podotknout, že belgický zákaz s touhle variantou vůbec neoperuje.

Jak ale rabín Fiszon říká, je potřeba se také podívat na celý řetězc produkce masa-velkochovy a transport, protože tam dochází také k velkému utrpení zvířat a je nutné se k tomu nějak postavit, pokud chceme být ve svých názorech konzistentní. A pokud se do vás někdo začne kvůli košer masu navážet, zeptejte se ho, jaký je jeho názor na lov a myslivectví. To je celkem dobrý indikátor toho, jestli máte co dočinění s ochráncem zvířat nebo s ochráncem "tradic".