Včera jsme si s Elim vzali dovolenou, vyexpedovali Šmuliho k prarodičům a pořádně si doma mákli, aby bylo všechno hotové, čisté a pesachdik. Samozřejmě bychom to všechno nezvládli během jednoho dne, už od neděle jsem průběžně po večerech vytírala skřínky v kuchyni, košerovala troubu, pak sporák a dřez a nakonec myčku...a frustrovala Eliho, který je doma na homofficu, pracoval na své části úklidu během dne a když by si chtěl večer trochu popovídat, tak já u večeře jen nepřítomně zírala (v hlavě se mi honilo, co je potřeba udělat a v jaké pořadí) a pak zmizela v kuchyni, dokud nebyl jít čas spát. Včerejší úklid a pak vaření byl přeci jen víc v pohodě, když vám u toho neasistuje dvouleté dítě a můžete se soustředit fakt jen na to, co děláte, jde to hned líp. S Elim máme spravedlivě rozdělenou práci-on uklízí celý byt kromě kuchyně, já řeším kuchyň, nákup a vaření. Dřív to měl Eli o dost lehčí, teď už to taková brnkačka není, drobky našel i ve skřínce s CDčky...Samozřejmě jako každý rok jsem měla během uklízení ten moment, kdy jsem si říkala, proč to sakra dělám...tenhle moment nastává pravidelně ve chvíli, kdy ještě používáme normální nádobí, ale už se košeruje myška a dřez a nádobí je nutné mýt v koupelně. Ale to je jen chvíle a pak už mám "novou" pesachovou kuchyň a sváteční pocit a těším se jak malá holka.
Když už tady mluvím o tom, že se Eli podílí (a zdůrazňuju, že podílí, nikoliv pomáhá) významnou měrou na pesachovém úklidu, musím také říct, že každý rok připravuje seder. Každý rok čte před Pesachem jinou komentovanou hagadu (takže má každý rok důvod si nějakou zajímavou koupit...:-) ), udělá si poznámky a pak komentuje. Já na to nemám vůbec energii a čas a jsem moc ráda, že to dělá a že pak díky jeho přípravě můžeme skutečně diskutovat o zajímavých věcech (vloni, kdy jsme byli sami dva Šmuli spinkal, jsme si to opravdu užili, ale i předchozí roky, kdy jsme měli hosty, vedl moc pěkný a podnětný seder).
Snažili jsme se Šmulimu vysvětlit, co je to ten chamec, ale myslím, že pořád úplně neví a trochu se ho bojí. No, nedivím se mu, když nejdřív pořád slyšel "Nelez do té skřínky, už je uklizená na Pesach a nechci, aby se do ní dostal nějaký chamec!". A pak jsme ho včera hledali po tmě jen se svíčkou...neplakal, ale bylo vidět, že se trochu bojí, trochu neví, co se děje, ale na druhou stranu ho to zajímá. Ožehnutí chamecu dneska ráno nad svíčkou a následné vyhození do popelnice už bylo v pohodě. Ale jsem zvědavá, jak se bude tvářit, až o šabatu pod pokrývkou najde místo vypečených barchesů dva macesy (maca ašira). To bude překvapení!
Šmuli také poslední dobou posunul sám od sebe svoji večerku na cca půl devátou, takže určitě nebude spát, až v sobotu večer začne seder. Nakonec jsme se rozhodli, že mu odpoledne dáme vydatnou svačino/večeři už před sederem. Vykoupeme ho a oblékneme do pyžama. A pak, až odpadne, tak odpadne a budeme ho moct rovnou odlifrovat do postele. Ale s trochou štěstí bychom mohli splnit alespoň úplné minimum ("Nesplnil svou povinnot, kdo nepromluvil o těchto třech: maca, maror a pesach").
Když Pesach začíná v sobotu večer, přináší to spoustu komplikací. Spoustu věcí je třeba udělat s velkým předstihem, je potřeba navařit hodně jídel a tak...ale na druhou stranu, o šabatu máme možnost si po obědě schrupnout, zrelaxovat, protože už je všechno hotové a k sederovému stolu zasednout v pohodě a ne zničení po celém dni příprav. Tak si to všichni pořádně užijme :-) Pesach kašer ve-sameach!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire