Přesto, že nevím, jak dlouho s námi Šmuli u stolu vydrží (a nemám nejmenší touhu ho nutit, aby vydržel co nejdéle, protože to by bylo peklo pro všechny tři a já chci, aby měl pozitivní zážitek), hledala jsem nějaké materiály k vytisknutí k sederu. Na blogu Lo ba-šamajim jsem našla sederový pořádek s obrázky, sama jsem vyrobila obrázek ke čtyřem otázkám a na webu Chinuch jsem našla tabulku s obrázky k 10 ranám. Zvlášť obrázek k 10 ranám jsem hledala dlouho, než jsem našla nějaký, který neměl příliš explicitní zobrazení poslední rány-pobití prvorozených. Objednala jsem také knížku My first Pesach, která je pro děti ve věkové kategorii 0-5 let. Měla by dorazit dneska, tak budeme moct zahájit přípravu i s obrázky.
Na Pesach jsem také našla nějaké omalovánky, ale tam to na velký úspěch nevidím, protože Hebrejci neodjeli z Micrajim ani na traktoru ani na bagru. Dopravní prostředky a zejména stavební stroje jsou Šmuliho velkou vášní a jakmile se někde vyskytují, hned to Šmuliho zajímá.
Také jsem se nakonec rozhodla pořídit pár papírových talířů, abychom mohli vyzkoušet macesovou pizzu. Normální pizzu Šmuli miluje a ta macesová by snad mohla mít také úspěch. Protože upřímně mám strach, co bude Šmuli těch 10 dní jíst. Vloni to bylo jednoduché, protože jedl svoje neosolená rozmixovaná jídla. Teď chce to, co jíme my a v ideálním případě by to měla být pizza, quiche, lasagne, těstoviny nebo rizoto. A když mu to, co máme, nechutná, chce chleba s arašídovým máslem...
Jsem na to vážně zvědavá, jak se Šmuli na Pesach bude tvářit. Možná, že se bojím úplně zbytečně a bude to pro něj zajímavé dobrodružství. Ale možná přeci jen stáhnu nějaké písničky do Kouzelné tužky, abychom měli alespoň nějakou náhradu za telefon, který bude 3 dny v kuse vypnutý...jistota je jistota.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire