Je těžko pochopitelné sledovat, jak se v civilizovaných zemích-USA, Polsku, Slovensku a dalších rozjela zcela vážně míněná diskuze o zákazu potratů a v USA a v Polsku s již zcela konkrétními důsledky. Tak se podíváme na to, co si o tomhle problému myslí židovská tradice.
Na rozdíl o katolíků si židé nemyslí, že plod je plnohodnotným člověkem už v děloze a opírají se o pasáž z Exodu (Šemot 21:22-23), která jasně říká, že pokud při rvačce dvou mužů jeden strčí do těhotné ženy a ona potratí, ale sama újmu neutrpí, pak viník zaplatí jejímu muži odškodné. Pokud by ovšem žena zemřela, platí život za život. Z této pasáže je naprosto zřejmé, že plod v děloze nemá stejný statut jako jeho matka. Mišna Ohalot 7:6 zase jasně říká, že pokud porod nepostupuje a ohrožuje ženu na životě, pak je plod v děloze rozřezán, protože její život má přednost, pouze pokud již větší část dítěte z dělohy vyšla, nesmí být dítěti ublíženo, protože už máme dva jedince se stejným právem na život. (V Tosefta Jevamot 9:9 je místo "větší část dítěte" uvedená "hlava dítěte").
V dalších komentářích se pak řeší, zda je plod, který ohrožuje matku na životě rodef (ten kdo jiného pronásleduje s úmyslem ho zabít a koho máme zabít, abychom zachránili život pronásledovaného). Podle Rašiho plod není samostatná živá bytost a jeho zabití není vražda, ale není označen jako rodef. Podle Maimonida je plod ohrožující život matky rodef a v takovém (ale pouze takovém) případě je možné ho zabít.
Z těchto dvou halachických názorů se odvíjí současné odpovědi na otázky spojené s potratem-v jakých situacích je potrat legitimní volbou nebo nutností. Zda se počítá jen fyzické ohrožení ženy, nebo i vážné psychické problémy. Zda je možné do úvah zahrnout i ohrožení vývoje dalších dětí, které už žena má (například pokud další těhotenství rychle následuje po porodu a hrozí, že žena nebude moci kojit už narozené dítě). A co v případě, že je plod velmi vážně poškozen? Co když žena otěhotněla po mimomanželském styku (a dítě tedy bude mamzer) nebo byla znásilněna?
Všechny židovské denominace se shodují na tom, že potrat by neměl být brán na lehkou váhu a neměl by být prováděn jen proto, že se ženě těhotenství zrovna nehodí (tím spíš, že dnes jsou dostupné, nebo by alespoň měly být dostupné různé formy antikoncepce a také sexuální osvěta). Nikdo také nezpochybňuje potrat v případě fyzického ohrožení života nebo zdraví matky, v případě duševních problémů je to variabilní, ne všichni rabíni chápou třeba ochromující úzkost a depresi z toho, že se ženě narodí vážně postižené dítě jako legitimní důvod. Je také potřeba říci, že zatímco publikovaná ortodoxní responsa jsou často velmi rigidní, jednotlivé psakim (psak je halachické rozhodnutí v konkrétním případě) jsou často mnohem benevolentnější, leč nejsou publikovány (protože rabíni, kteří je vydávají, mají strach, aby si pak podle nich lidé nerozhodovali sami bez důkladné znalosti problému a uvážení všech okolností). V ortodoxní komunitě je pak známo, který posek dokáže dát benevolentnější psak. To mimochodem není vůbec nic problematického, protože aby byl posek schopný dát enevolentnější rozhodnutí, musí být skutečným odborníkem na daný problém. Zakazovat umí kde kdo.
Liberální potratové zákony, jak je známe z většiny zemí v Evropě (limitace, do kdy je možné provést potrat "na přání" a do kdy z medicínských důvodů) jsou zárukou, že tuto možnost bude mít každá žena, která jej bude potřebovat. Na druhou stranu by ale mělo být vynakládáno nemalé úsilí na to, aby se ženy co nejméně dostávaly do situace, kdy je pro ně velmi problematické přivést na svět dítě. Tedy co nejlepší dostupnost antikoncepce a vzdělání. V ideálním světě by k potratům docházelo skutečně jen z vážných medicínských důvodů. Ale k tomuto ideálu se nedá propracovat tvrdými zákazy bez osvěty a malou dostupností antikoncepce jako v Polsku a USA.
A nějaké zdroje:
Svědectví ortodoxních žen se zkušeností s potratem v USA, Velké Británii a v Izraeli -vřele doporučuji přečíst, jsou to silné příběhy a jasně demonstrují schopnost ortodoxních rabínů brát v potaz otázky psychického utrpení stejně jako toho fyzického.
Konzervativní responsum z roku 1983
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire