Veselé svátky?

 Včera probublala internety zpráva o publikované a vzápětí stažené směrnici o inkluzivní komunikaci. Samozřejmě s bombastickými titulky stylu "EU chce zrušit Vánoce". Směrnici jsem nečetla a nebudu ji tedy komentovat, protože na články tohoto typu se nedá spolehnout, že si z toho novináři nevyzobali jen to, co se jim hodilo do krámu.

Hned na začátek chci říct, že nemám proti inkluzi vůbec nic, naopak si myslím, že je nesmírně důležitá, abychom tady spolu všichni mohli žít v míru a porozumění. Ale to neznamená, že jsem pro každou blbinu, na kterou se nalepí nálepka "inkluze". Inkluze není nic jiného než zahrnutí někoho, kdo se odlišuje, do většiny. Tak, aby se dotyčný necítil jako ousider. K tomu zahrnutí musí většina vynaložit nějaké úsilí a hledat způsob, jak to udělat, aby byli všichni spokojení a ve výsledku to přineslo prospěch všem.

Asi se shodneme, že provádět inkluzi ve školství stylem, že dám do jedné třídy žáka extrémně nadaného, průměrného a s problémy, pak je všechny nějak "zprůměrovat" a snažit se je všechny nacpat do toho "průměru" nepovede k ničemu dobrému-ten nadaný bude nudou ohryzávat penál, ten s problémy stejně nebude stíhat a bude frustrovaný a ten průměrný bude naštvaný, protože bude mít oprávněný pocit, že učitel věnuje neúměrně mnoho energie na zpacifikování nadaného a s problémy a na něj už nezbývá čas. Aby inkluze ve škole fungovala, musí mít učitel předpřipravené úkoly a aktivity navíc pro nadaného žáka, asistenta pro žáka s problémy a pak mu zbyde čas a energie i na průmerného žáka. Stojí to energii (na přípravu úkolů a aktivit navíc) a peníze na asistenta, ale žáci získají pro život neocenitelné zkušenosti s tím, že lidé jsou různí, mají různé potřeby a že je možné si navzájem pomáhat. Protože lidé, kteří jsou jiní než my, tady budou vždycky a je potřeba spolu nějak vyjít. A nejjednodušší je učit se to už v mateřské školce a pak ve škole.

A teď k tomu inkluzivnímu jazyku. Popřát někomu "Veselé svátky" namísto "Veselé Vánoce" a pak se plácat po rameni, jak jsem inkluzivní, je totální intelektuální lenost. Ano, někdy se sejdou Vánoce, Chanuka a třeba i nějaký muslimský svátek přibližně ve stejnou dobu. Když se to povede, může být přání "Veselé svátky" na místě. Ale letos, až mi za dva týdny někdo popřeje "Veselé svátky", tak prostě bude mimo. Protože tou dobou nebudou žádné "svátky", ale jeden svátek-Vánoce. Nedá se svítit, inkluze vyžaduje určité úsilí a energii, pokud chci popřát někomu, kdo viditelně není křesťan, veselé svátky, musím si zjistit, kdy nějaký svátek slaví. Takže co se mě týče-přát někomu, kdo viditelně není křesťan "Veselé Vánoce" je ignoratství. Přát "Veselé svátky", když vím, že se to zrovna sešlo, proč ne. Přát "Veselé Vánoce" někomu, kdo viditelně nenosí znaky svého náboženství a o kom nevím, jakého vyznání je, proč ne, Evropa je většinově křesťanská, pravděpodobnost, že dotyčný Vánoce slaví je vysoká a pokud viditelně neukazuje svoje náboženství, pak ho takové přání patrně neurazí. A pokud chci být opravdu inkluzivní-tak se zeptám "Slavíte Vánoce?". 

Aby inkluze fungovala, musí být založena na zájmu o potřeby a možnosti toho druhého (a samozřejmě vědomí potřeb  a možností vlastních). Je to o dost pracnější, než pokusy o "zglajchšaltování", ale odměnou je nám poznání, jak ten druhý žije, co je pro něj důležité, co slaví. Poznání, že ten druhý je v mnohém jiný, ale ve spoustě věcí úplně stejný.