Jom ha-šoa

Jom ha-šoa připadá na 27. nisan, ale protože to letos připadlo na neděli a začátek Jom ha-šoa by kolidoval s koncem šabatu, byl přesunut na pondělí, tedy na dnešek. Jom ha-šoa připomíná oběti šoa a jejich utrpení, ale jeho datum je spojeno s povstáním ve Varšavském ghettu, které vypuklo 14. nisanu (erev Pesach) a bylo největším povstáním svého druhu a symbolem odvahy a touhy po svobodě a životě, a s Jom ha-acmaut (dnem vyhlášení nezávislosti státu Izrael).
Ve Štrasburku, stejně jako v Praze a dalších evropských městech jsou předčítána jména obětí. Ve Štrasburku ovšem čteme jména vždy v neděli, která je blíže k datu Jom ha-šoa, takže jsme četli včera. Hlavním organizátorem byl Crif (Conseil Repésentatif des Institutions Juives de France), který je nábožensky "neutrální" a tím pádem bylo možné, abychom se na organizaci podíleli i my z liberální obce (kteří jsme tradici před lety založili) a zástupci Konzistoře (která je ortodoxní). Městu kupodivu nevadilo, že čtení bude kolidovat s prvním kolem prezidentských voleb, jen někteří politici nemohli řečnit (žádná škoda). První kolo voleb dopadlo "relativně" dobře-je tam Macron a je velmi pravděpodobné, že bude v druhém kole jednoznačně zvolen prezidentem, protože demokratická levice i pravice vyzvaly své voliče, aby jej volili a zabránili nástupu Le Penové k moci. Co je dost strašné je fakt, že 40 % francouzských voličů volí extremisty-cca 20 % Le Penovou a cca 20 % Mélenchona, což je extrémní levičák a z mého pohledu úplně stejná katastrofa jako Le Penová (jistě, liší se od ní metodou, jak přivést Francii a potažmo EU do totální zkázy, ale už jen fakt, že na rozdíl od ostatních neúspěšných prezidenstkých kandidátů nevyzval své voliče, aby dali hlasy Macronovi a tedy demokracii, hovoří za vše. A ne, nemyslím si, že by mezi pravičáckým a levičáckým antisemitismem byl nějaký zásadní rozdíl. Stručně řečeno, pokud by se do druhého kola voleb dostal Mélenchon a Le Pen, začnu si balit kufry...).
Ale zpátky k Jom ha-šoa, můj konzervativní sidur, který používám (Or chadaš) přidává pro Jom ha-šoa krátký odstavec do Amidy do posledního "všednodenního" požehnání Šma kolejnu a od rabiho Kučery jsem se naučila postít na Jom ha-šoa, i když je v měsíci nisanu, který je měsícem našeho vyvedení z otroctví (z tohoto důvodu ortodoxie půst na Jom ha-šoa odmítá). V konzervativním a reformním židovství je také zvykem číst speciální "megilu", texty vztahující se k šoa, tak jako na Tiša be-av čteme Jeremijášův Pláč. Já na Jom ha-šoa místo toho čtu knihu Alžběty Turkové: Židovská teologie a holocaust. A samozřejmostí je také zapálit jizkorovou (vzpomínkovou) svíčku.
Nechť jsou duše všech obětí šoa připojeny do svazku živých. Nechť je nám jejich utrpení věčným mementem, co se stane, přestaneme-li vidět ostatní lidi, jako stvořené k obrazu Božímu.